16 C 88/2024 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok v pevné výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a za uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , že veškeré úhrady za služby byly sjednány na první straně smlouvy, že žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku , částka, uhradit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, a že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, , ale k uvedenému dni úvěr nesplatil a celkově na úvěr uhradil pouze , částka, . Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy.Žalobce soudu zaslal elektronicky kopii dokumentu označeného jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž první strana je označená jako smlouva o úvěru a obsahuje základní údaje smlouvy jako je označení smluvních stran, výši úvěru, úhrad, splatnost, výši splátek. Na této první straně není podpis žádné ze stran smlouvy. Na druhé straně se sice nacházejí kopie údajných vlastnoručních podpisů žalovaného a , jméno FO, za , právnická osoba, . a datum , datum, , ale z textu na této straně vůbec nevyplývá, jaké smlouvy se údaje na této straně uvedené a podpisy stran týkají. Zároveň je na této straně uvedeno následující prohlášení dlužníka: „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“ Není však uvedeno, o jaký úvěr se má jednat, jakou částku dlužník převzal a ani žádné jiné bližší údaje. Tato strana by tak mohla být součástí jakékoli úvěrové smlouvy mezi uvedenými osobami. Další 2 strany dokumentu obsahují pouze všeobecné údaje týkající se různých typů úvěrů uvedené v tabulkách. Soud tudíž z tohoto dokumentu žádná významná zjištění pro rozhodnutí ve věci neučinil. Soud proto před jednáním vyzval žalobce k předložení originálu předmětné smlouvy o úvěru usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, , na což žalobce reagoval zasláním konvertované kopie dokumentu, přičemž její konverzi provedl jeho právní zástupce, který uvedl, že soudu zaslaný dokument vznikl převedením listinného dokumentu do elektronického dokumentu a že počet stran dokumentu je , Anonymizováno, a že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Soud však poukazuje na skutečnost, že , Anonymizováno, strany této konvertované kopie (s tabulkami pro různé typy úvěrů) jsou v této kopii dvakrát a že výše zmíněná prostá kopie měla jenom , Anonymizováno, , Anonymizováno, strany. Již tato skutečnost zpochybňuje řádné provedení konverze listiny do elektronické podoby. Pokud účastník jako důkaz předkládá soudu kopii listiny, jejíž ověření provedl jeho právní zástupce, nelze k takovému důkazu přihlížet jako k úředně ověřené kopii listiny vyhotovené nezúčastněnou osobou a takovou kopii soud stále považuje za prostou kopii. Soud zároveň zdůrazňuje, že ani z takto konvertované kopie nelze zjistit na kolika listech se ve skutečnosti původní listina nacházela, zda na 1, 2, nebo 4 listech. Tudíž soud nemá za prokázané, že tvrzená smlouva o úvěru byla skutečně žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřena. Z těchto důvodů soud nemá ani za prokázané, že by jmenovaná společnost poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, , jelikož jiný důkaz na prokázání takové skutečnosti žalobce nenavrhl. Žalobce sice u jednání dne , datum, požádal o poskytnutí další lhůty k předložení originálu předmětné smlouvy, avšak soud již žalobci žádnou další lhůtu pro předložení originálu smlouvy neposkytl, neboť žalobce byl řádně vyzván k předložení originálu smlouvy výzvou doručenou mu dne , datum, , přičemž byl poučen o možnosti neúspěchu ve sporu, pokud jej nepředloží, a měl minimálně 1,5 měsíce k jejímu předložení soudu, kdy tak mohl učinit nejpozději u jednání dne , datum, . Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene žalobcem.Dále soud pro úplnost uvádí, že i v případě, že by v řízení bylo prokázáno, že by předmětná smlouva o úvěru byla v tvrzeném znění uzavřena, pak by nebylo možno z provedených důkazů dovodit, že by se poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalovaného. Předmětem řízení je totiž tvrzený postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na doplacení úvěru a spotřebitelský úvěr je upraven zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), přičemž podle § 86 odst. 1 ZSÚ ve znějí do , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.V tomto řízení jako jediné důkazy na prokázání tvrzení, že jmenovaná společnost měla ověřovat úvěruschopnost žalovaného, žalobce předložil potvrzení o výši příjmu žalovaného ze zaměstnání a kopii dokumentu označeného jako žádost o úvěr, z níž vyplývá, že výdaje žalovaného nebyly ověřovány na základě žádných dostatečných a spolehlivých informací, kterými by byly např. prohlášení ubytovatele, nájemní smlouva, výpisy z příslušných rejstříků o závazcích spotřebitelů apod., přičemž údaj o ná