4 C 239/2023-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 5. 2023 domáhal, aby soud uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci částku 11.454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z žalované částky od 6. 5. 2022 do zaplacení a dále uhradit vzniklé náklady řízení. V návrhu žalobce uvedl, že žalovaná byla u žalobce zaměstnaná na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, ve znění dalších dohod o změně pracovní smlouvy, kdy působila na pozici , Anonymizováno, . Daný pracovní poměr byl ukončen uplynutím sjednané doby trvání, a to ke dni 14. 7. 2021. Žalobce dále uvedl, že po skončení pracovního poměru bylo žalované provedeno vyúčtování přečerpaných a vydaných stravenek, na základě kterého byl zjištěn dluh v částce 3.170 Kč, z toho dílčí částka 2.730 Kč představuje část hrazenou žalobcem jako zaměstnavatelem za 39 kusů přečerpaných stravenek a dílčí částka 440 Kč představuje část hrazenou zaměstnancem za 22 kusů chybně vydaných stravenek.Vedle dluhu vzniklém za přečerpané a vydané stravenky, žalobce dále sdělil, že druhou část žalované částky ve výši 8.284 Kč si nárokuje z titulu neoprávněně vyplacené mzdy za měsíc červenec 2021, neboť žalované byla za předmětný měsíc červenec 2021 chybně vyplacena mzda za celý měsíc, ačkoli její pracovní poměr skončil ke dni 14. 7. 2021. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaná ve skutečnosti v daném měsíci odpracovala pouze 80 hodin, namísto 176 hodin, zbývajících 96 hodin tedy neodpracovala. Žalobním návrhem požadovaná částka 8.284 Kč tak odpovídá rozdílu mezi původní hrubou mzdou ve výši 23.220 Kč a mimomzdových prostředků ve výši 99 Kč ponížených o povinné odvody zdravotního pojištění ve výši 1.254 Kč, sociálního pojištění ve výši 1.516 Kč a daně z příjmů ve výši 1.865 Kč, a po opravě vypočtené hrubé mzdy ve výši 12.079 Kč a mimomzdových prostředků ve výši 45 Kč ponížených o povinné odvody zdravotního pojištění ve výši 750 Kč, sociálního pojištění ve výši 789 Kč a daně z příjmů ve výši 185 Kč. Žalobce dále doplnil, že žalovaná byla z jeho strany k úhradě dluhu v celkové výši 11.454 Kč vyzývána opakovaně. Naposledy předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2022 se splatností dluhu nejpozději k datu 5. 5. 2022.Žalovaná se k věci, ačkoli k tomu byla řádně vyzvána, nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná.Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou má soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnankyní žalobce na pozici , Anonymizováno, , Anonymizováno, .Z dohody o srážkách ze mzdy ze dne 1. 2. 2017 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou má soud za prokázané, že se obě strany dohodly na provádění srážek ze mzdy mj. ve výši finančního podílu zaměstnance na stravování za kalendářní měsíc nebo za přečerpané stravenky zjištěné při vyúčtování, v hodnotě příspěvku zaměstnavatele vč. , Anonymizováno, , pokud nebyly vráceny v pokladně.Z oznámení o skončení pracovního poměru na dobu určitou uplynutím sjednané doby ze dne 14. 7. 2021 soud dále zjistil, že pracovní poměr žalované byl ukončen k datu 14. 7. 2021. Tuto skutečnost potvrzuje rovněž potvrzení o zaměstnání ze dne 14. 7. 2021 podepsané žalovanou.Z emailu ze dne 26. 8. 2021 soud rovněž zjistil, že vedoucí pracovnice žalobce informovala příslušný útvar o ukončení pracovního poměru žalované k datu 14. 7. 2021.Z pracovního výkazu žalované za měsíc červenec 2021 má soud za prokázané, že tato odpracovala v uvedeném měsíci pouze 10 pracovních dní po 8 hodinách.V žalobcem předložené výplatní pásce za měsíc červenec 2021 (před opravou) je uvedeno, že žalovaná odpracovala celkem 176 hodin při dohodnuté hrubé mzdě ve výši 23.220 Kč. Z listiny označené jako výplatní páska za měsíc červenec 2021 (po opravě) soud však zjistil, že žalovaná odpracovala celkem 80 hodin při hrubé mzdě ve výši 12.079 Kč.Z listiny označené jako , Anonymizováno, (výňatek) má soud dále za prokázané, že pro vznik nároku na příspěvek na stravování musí zaměstnanec odpracovat (být přítomen v práci) nejméně 3 hodiny v rámci směny.Z předložené listiny označené jako , datum, soud dále zjistil způsob výpočtu uplatněného žalobního nároku, resp. jeho jednotlivých dílčích složek – tj. neoprávněně vyplacené mzdy za měsíc červenec 2021 a vyúčtování přečerpaných a vydaných stravenek.Z předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2022 ve spojení s příslušnou dodejkou o uložení zásilky z důvodu nezastižení adresáta ze dne 22. 4. 2022 bylo dále prokázáno, že žalobce v předsoudní fázi vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 11.454 Kč, přičemž ji upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.Zjištěný skutkový stav soud posoudil zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) a subsidiárně též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 331 zákoníku práce může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat vrácení neprávem vyplacených částek, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.Podle § 147 odst. 1 písm. e) zákoníku práce smí zaměstnavatel srazit zaměstnanci [§ 146 písm. a)] jen náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo, a náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody podle § 192, na niž zaměstnanci právo nevzniklo.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru ve věci samé. Žalobci se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a soud tedy rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná zůstala v samotném řízení pasivní a žalobní tvrzení uváděná žalobcem nikterak nezpochybnila, přičemž bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, že předmětný dluh nevznikl či jej již žalobci řádně uhradila. Doloženými listinami bylo přitom prokázáno, že žalobce vyplatil mzdu za měsíc červenec 2021 v plné výše, tedy za celý odpracovaný měsíc v podobě 176 hodin, ačkoli žalovaná odpracovala v daném měsíci pouze 80 hodin. Vzhledem k výši mzdy, kterou žalovaná běžně za odpracovaný kalendářní měsíc u žalobce obdržela, si přitom musela být této skutečnosti dobře vědoma. Nalézací soud proto v souladu s § 331 zákoníku práce ve spojení s § 2991 odst. 1 a 2 o. z. hodnotí žalovanou přijaté peněžité plnění jako bezdůvodné obohacení a žalobě v této části vyhověl.Po skončení pracovního poměru žalované bylo ze strany žalobce provedeno také vyúčtování přečerpaných a vydaných stravenek za období od července 2020 do července 2021, a z důvodu chyby na straně žalobce dále za měsíc srpen 2021. V předmětném období tak žalované vznikl, s ohledem na odpracované dny, nárok pouze na 238 kusů stravenek, nikoli na jí vydaným 277 kusům stravenek. Přečerpáno tedy bylo celkem 39 kusů stravenek při hodnotě příspěvku zaměstnavatele za jednu stravenku ve výši 70 Kč. Za měsíc srpen 2021, kdy byl již pracovní poměr žalované ukončen, jí pak bylo chybně vydáno 22 kusů stravenek při hodnotě příspěvku zaměstnavatele za jednu stravenku ve výši 20 Kč. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná žalobci hodnotu těchto přečerpaných a chybně vydaných stravenek vrátila, a proto soud v souladu s § 2991 odst. 1 a 2 o. z. žalobě vyhověl i této části nárokovaného peněžitého plnění.Úrok z prodlení pak byl přiznán podle § 1970 o. z., a to ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v předžalobní výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 21. 4. 2022, když v tomto dni byla žalovaná s vrácením žalované částky již prokazatelně v prodlení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.400 Kč. Soudem přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního popla