7 C 125/2024-34 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, sestávajících z dlužné jistiny dle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ve znění smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce) ve výši , částka, a dále smluvní pokuty za prodlení dle předmětné smlouvy ve výši , částka, , a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a s kapitalizovaným úrokem z dlužné částky dle předmětné smlouvy ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytl jeho právní předchůdce žalovanému , částka, , které se žalovaný, spolu s úhradou za služby spojené s poskytnutým úvěrem a úroky, zavázal uhradit. Dále uvedl, že nemá k dispozici důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce na pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, uhradil celkem , částka, . Mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž účinnost postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu nastala ke dni , datum, .2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil, skutečnosti uvedené žalobcem neučinil spornými.3. Podáním ze dne , datum, žalobce mj. vzal podanou žalobu částečně zpět – co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty z prodlení ve výši , částka, , přičemž soud podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v uvedeném rozsahu řízení zastavil (viz výrok III. tohoto rozsudku).4. Z listiny označené jako úvěrová smlouva č. , tel. číslo, ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byly předmětného dne podepsány právním předchůdcem žalobce a žalovaným (elektronickým kódem), že právní předchůdce žalobce se v ní zavával poskytnout žalovanému , částka, , který se je spolu s úrokem zavázal uhradit. Pro případ prodlení dlužníka se splátkami byla sjednána smluvní pokuta.5. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, .6. Z přípisu žalobce žalovanému ze dne , datum, (včetně podacího lístku) soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného, že se stal věřitelem pohledávky, která je předmětem tohoto soudního řízení, která byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce.7. Z předžalobní výzvy (včetně podacího lístku) ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě pohledávky, která je předmětem tohoto řízení.8. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit, přičemž tak měl učinit spolu s úrokem. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce nezkoumal schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit.9. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je zaplacení částky, na níž žalobci měl (dle jejích tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená mj. v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).11. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen „ZSÚ“).12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.16. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.18. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).19. Právní předchůdce žalobce této povinnosti nedostál, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně nezkoumal, respektive žalobce nepředložil žádné důkazy, z nichž by jakékoli zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyplývalo.20. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je tř