7 C 132/2024-34 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit mu částku , částka, sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , poplatků za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, podle smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne , datum, spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel předmětnou smlouvu, přičemž žalovaná návrh smlouvy akceptovala pomocí zaslaného SMS kódu, na jejímž základě jí poskytl úvěr , částka, , který měl být v celé výši splacen dne , datum, , přičemž ve smlouvě byla ujednána i smluvní pokuta ve výši , částka, za prodlení s úhradou jednotlivé splátky a poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, . Žalovaná na pohledávku, která je předmětem tohoto sporu neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila spornými.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako "smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, " ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky řízení podepsána (žalovaná ji podepsala prostřednictvím SMS kódu), přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které bude žalovaná splácet v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) splátkách ve výši , částka, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . V případě prodlení s jakoukoli ze splátek byla ujednána smluvní pokuta ve výši , částka, . Finanční prostředky měly být poukázány na bankovní účet, který uvedla žalovaná. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobce zaslal , částka, na bankovní účet, který uvedla žalovaná v předmětné smlouvě. Z předžalobních výzev (včetně podacího lístku) soud zjistil, že žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky vyzýval.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, , za což si účtoval poplatek ve výši , částka, za každých 14 dní poskytnutí úvěru, a to všechno měla žalovaná žalobci uhradit v, Anonymizováno, , Anonymizováno, splátkách po , Anonymizováno, dnech. V důsledku toho, že žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, vyúčtoval jí žalobce smluvní pokutu ve výši , částka, za každou jednu nesplacenou splátku v celkové výši , částka, , přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne , datum, .6. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobci měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.").7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. Úvěrovaný se tedy ve smlouvě o úvěru zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit. Úroky se platí za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků (srov. § 2399 odst. 2 poslední věta o. z.).11. Vzhledem ke skutkovým zjištěním soud uzavřel, že mezi účastníky, kteří při právním jednání vystupovali jako podnikatelé (srov. § 420 o. z.), byla uzavřela smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., když žalobce poskytl žalované na její žádost finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit v , Anonymizováno, pravidelných splátkách po , Anonymizováno, dnech spolu s úrokem ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (soud ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru posoudil ve smyslu § 555 o. z. jako úrok úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplatila ničeho, vzniklo žalobci právo žádat po ní kromě jistiny úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, (žalobce jej požaduje pouze za dobu do splatnosti poslední splátky úvěru – , datum, ) také ujednanou smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. ve výši , částka, za každé prodlení se splátkou úvěru (v celkové výši , částka, ). Žalobce požaduje rovněž úrok z prodlení (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj ode dne , datum, , do zaplacení.12. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.13. Lhůty ke splnění povinností uložených ve výrocích tohoto rozsudku se řídí § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud postupoval při vyčíslení nároku na náhradu nákladů řízení žalobce podle § 14b a. t., neboť předmět sporu představuje typizovaný předmět sporu žalobce s jeho zákazníky, který řeší ve velkém množství případů (tzv. formulářové podání)– což soud zjistil z interního informačního systému, jakož i z veřejných informačních systémů (beck-online, databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu atd.).