7 C 222/2021 — Okresní soud v Břeclavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobce se žalobou ze dne 7. 7. 2021 doručenou dne 8. 7. 2021 vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 36 197,22 Kč, s úrokem z prodlení z částky 31 272 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 1. 2021 zaplacení a s úrokem ve výši 83,71 % ročně z částky 24 696,18 Kč od 23. 12. 2021 maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 168 Kč. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 4. 2. 2020, a na základě které byl žalovanému dne 4. 2. 2020 vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit v rámci 24 měsíčních splátek ve výši 2 610 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2020 dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 83,71 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobce ke dni 21. 1. 2021 zesplatnil. V důsledku prodlení žalovanému se splácením se žalobce domáhal také zaplacení smluvních pokut za prodlení s úhradou dvou splátek po 499 Kč, v celkové výši 998 Kč, a také uplatnil nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného po 200 Kč, v celkové výši 600 Kč, přičemž dále trval na úhradě zbylé jistiny úvěru, smluvních úroků a úroků z prodlení a další smluvní pokuty. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 20 880 Kč, zbývající část dluhu ani přes předžalobní upomínku žalobce nezaplatil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.4. Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2020 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného měl činit výši 25 000 Kč, a výdaje žalovanému pak měly být ve výši 3 410 Kč (životní minimum), 3 141 Kč na bydlení (nájemné a inkaso), 5 600 Kč na splátky (úvěry, zápůjčky apod.), výdaje celkem tedy 12 151 Kč. Volné zdroje žalovanému coby příjmy minus výdaje, společně se započtenou rezervou ve výši 1 000 Kč, tak žalobce vypočetl na 11 849 Kč.5. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 7. 2003 soud zjistil, že pracovní poměr se žalovaným byl sjednán na dobu určitou, následně změněno na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou, a to od 1. 1. 2004. , adresa, mzda měla činit 25 000 Kč měsíčně.6. Z výpisu banky žalovaného soud zjistil, že tento dne 12. 12. 2019 obdržel částku 26 899 Kč od společnosti , právnická osoba, . a dne 14. 1. 2020 obdržel částku 23 124 Kč od téže společnosti.7. Z vlastnoručně podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný podal žalobci návrh za účelem poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila 83,71 % ročně. Úvěr měl být uhrazen v 24 měsíčních splátkách po 2 610 Kč, celková částka k úhradě činila 62 640 Kč; (uvedené soud zjistil rovněž z předsmluvního formuláře). Žalobce k uvedenému návrhu na uzavření smlouvy o úvěru připojil dne 4. 2. 2020 akceptační doložku.8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 4. 2. 2020 byla na číslo účtu shodné s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě a ve výpise banky žalovanému, zaslána částka 30 000 Kč.9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 5. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila výši 62 640 Kč. Součástí oznámení byl splátkový kalendář.10. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátky úvěru, přičemž v rámci výzvy žalobce žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu, náhradu účelně vynaložených nákladů, a na riziko zesplatnění úvěru.11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce k tomuto dni úvěr zesplatnil, přičemž k tomuto dni činila dle žalobce dlužná částka výši 31 272 Kč.12. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2021 ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.13. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.14. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).15. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016; dále „z. s. ú.“).16. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).17. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 z. s. ú.).18. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.).19. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).20. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).21. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).22. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (§ 1970 o. z.).23. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavír