7 C 279/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 542 768,25 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu , adresa, -město sp. zn. , spisová značka, byl žalovaný zavázán společně a nerozdílně s žalobkyní zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , částku 44 127,50 EUR. Žalobkyně celou částku uhradila s tím, že očekávala, že polovinu částky uhradí žalovaný. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný byl usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dle ust. § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vyzván, aby se k podané žalobě písemně do 30 dnů vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl poučen o tom, že jestliže se bez vážného důvodu k výzvě soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, zcela uznává a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání.3. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, do vlastních rukou. Žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.4. Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 o. s. ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (ust. § 153a odst. 4 o. s. ř.).5. Žalovaný se v tomto případě v uvedené lhůtě 30 dnů ve věci samé nevyjádřil (ani nepožádal z důležitých důvodů o prodloužení lhůty), neuvedl tedy žádné relevantní skutečnosti svědčící o jeho obraně a neuvedl ani jediný vážný důvod, který mu v podání vyjádření brání. Soud tak má za to, že v důsledku naprosté procesní pasivity žalovaného nastala shora uvedená fikce uznání nároku žalobkyně, a proto žalobě domáhající se plnění z titulu dlužnické solidarity ve smyslu ust. § 1872 a § 1876 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v plném rozsahu vyhověl.6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 343 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 139 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 542 768,25 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 400 Kč ve výši 6 804 Kč.