7 C 294/2023-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, IČO , IČO, ) a žalovaným byla dne 2. 1. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 3 800 Kč. Splatnost byla stanovena na den 1. 2. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Na pohledávku žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce navrhl, aby soud případně posoudil jeho návrh jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky společně s poplatkem ve výši 3 800 Kč, a to do 1. 2. 2023.4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč.5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023 a realizační smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému tuto skutečnost řádně oznámil.7. Z výzvy ze dne 9. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím, což však neučinil. Úvěruschopnost žalovaného nebyla žádným způsobem zkoumána.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).12. Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce (resp. jeho právní předchůdce) v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobce se nezabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soudu nebyly předloženy ze strany žalobce žádné listinné důkazy prokazující tvrzené příjmy a výdaje (například výpis z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky od zaměstnavatele, výdaje na bydlení, atd.). Právní předchůdce žalobce pak dle názoru soudu zcela rezignoval na svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit výši měsíčních výdajů žalovaného.16. Na základě shora uvedeného posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, proti , Anonymizováno, (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.17. Vzhledem k tomu, že soud posoudil danou smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou soud žalobci přiznal (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak nárok žalobce zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).18. Soud žalobci nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011,60 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty v