7 C 315/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 20 569,51 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (Provident Financial s.r.o., IČO , IČO, ) a žalovanou byla dne 17. 7. 2020 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit společně s poplatkem v 21 měsíčních splátkách po 2 373 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 17. 4. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce, který následně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalobce požaduje jistinu, kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení. Na pohledávku žalovaná uhradila částku 2 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 30 000 Kč. Ke svým příjmům uvedla, že je zaměstnaná na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, což právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu z 16. 7. 2020. Ke svým výdajům uvedla pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 7. 2020 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 26 119 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách.6. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, přičemž za celou dobu trvání Smlouvy uhradila částku 2 500 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přílohy č. , hodnota, k této smlouvě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované tuto skutečnost řádně oznámil.9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím, což však neučinila, když dosud vrátila pouze 2 500 Kč.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).14. Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce (resp. jeho právní předchůdce) v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobce se sice před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku, ale úvěruschopnost žalované na základě podkladů, které měl k dispozici, neposoudil řádně. Předně je třeba uvést, že soudu nebyly vyjma samotné Zákaznické karty předloženy ze strany žalobce žádné další listinné důkazy prokazující tvrzené příjmy a výdaje (například výpis z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky od zaměstnavatele, výdaje na bydlení, atd.). Právní předchůdce žalobce pak dle názoru soudu zcela rezignoval na svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit výši měsíčních výdajů žalované, přičemž se spokojil pouze se zcela neurčitým a nepřezkoumatelným sdělením žalované, že její měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Částka v této výši se přitom soudu jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle přesvědčení soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu, a to nejen v oblasti bydlení, žádné další, resp. vyšší výdaje, nežli ty v zákaznické kartě uvedené.18. Na základě shora uvedeného posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.19. Vzhled