8 C 264/2023 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 11.923 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 27. 10. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 26.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 22.098 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.482 Kč s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.450 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 15.166 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, odměna) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 60 týdenních splátkách po 802 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaný uhradil dne 23. 11. 2019 s tím, že na svůj dluh uhradil částku 36.175 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 11.923 Kč sestávající z dlužné jistiny 7.283,92 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.639,08 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce - , Anonymizováno, v hotovosti č. , tel. číslo, ze dne 27. 10. 2016 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 27. 10. 2016 žalovanému finanční hotovost formou peněžité zápůjčky ve výši 26.000 Kč tak, že částka 10.620 Kč byla použita na refinancování zůstatku ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, a částka 15.380 Kč byla vyplacena žalovanému. Žalovaný měl za poskytnutou zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 4.482 Kč, poplatek 2.450 Kč za zpracování a doručení a poplatek 15.166 Kč za komfortní a flexibilní splácení. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % ročně jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Celkovou částku (půjčka, úrok, poplatky) ve výši 48.098 Kč měl žalovaný zaplatit v 60 týdenních splátkách po 802 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo, tel. číslo, . Výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 30.188,99 Kč.Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 26.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 7.283,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.907,85 Kč a s úrokem dále jdoucím z dlužné částky ve výši 28 % ročně od 29.1.2022 do zaplacení jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1.598,42 Kč a dále pak jdoucího z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 29.1.2022 do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku (odměny) ve výši 4.639,08 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31.12.2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku (úhrad) nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 22 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 495,44 Kč.