8 C 311/2023-66 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne 29. 8. 2023 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 30.978,59 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a.s. uzavřel dne 5. 2. 2016 se žalovanou smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , č. účtu, na jejímž základě poskytl žalované kontokorentní úvěr až do výše 21.000 Kč. Ode dne čerpání úvěru se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18 % p.a. Úrok byl splatný měsíčně, vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala splácet úvěr průběžně vkladem v jakékoli výši, ve prospěch účtu žalované. Předchůdce žalobce své smluvní povinnosti vůči žalované plnil a umožnil žalované disponovat s prostředky na účtu. Žalovaná své smluvní ujednání mezi stranami porušila, když překročila sjednanou výši kontokorentu a ve lhůtě nevyrovnala na účtu nepovolené přečerpání. Výzvou ze dne 12. 8. 2020 předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a předchůdce žalobce rozhodl o zesplatnění úvěru k datu 14. 8. 2020. Ke dni zesplatnění byl dluh vyčíslen na částku 31.177,59 Kč. Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila dne 8. 9. 2020 částku 199 Kč a dluh tak činí částku 30.978,59 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Z předložených důkazů soud zjistil následující skutková stav. Z Informace o spotřebitelském úvěru a z Žádosti/Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 5. 2. 2016 soud zjistil, že se předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zavázal poskytnout žalované na jejím osobním účtu kontokorentní úvěr ve výši 21.000 Kč, který bude úročen variabilní úrokovou sazbou v aktuální výši, která ke dni podpisu činila 18 % p.a. Podle smlouvy byla žalovaná v souvislosti s úvěrem povinna platit poplatek za správu a vedení úvěru dle Sazebníku. Úrok z úvěru byl splatný měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce. Úvěr měla žalovaná splácet průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch svého osobního účtu. Výše poskytnutého kontokorentního limitu vyplývá z předložených výpisů z účtu žalované. Z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 19. 6. 2020 bylo zjištěno prodlení žalované se splácením úvěru, resp. nedoplatku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 9.117,04 Kč. Ze Zesplatnění kontokorentního úvěru ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásil kontokorentní úvěr za splatný ke dni 14. 8. 2020 a vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 31.177,59 Kč. Výše dlužné částky z kontokorentního úvěru žalobce prokázal výpisem z účtu žalované za měsíc srpen 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna, jak vyplývá z Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2021. Z Předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 44.183,67 Kč.Na základě provedeného dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byl uzavřen úvěrový vztah, na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky do sjednané výše (kontokorent) a žalovaná byla oprávněna tyto prostředky sjednaným způsobem užívat a měla je průběžně splácet společně se sjednanými úroky a poplatky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná smluvené úvěrové podmínky porušila, když překročila sjednanou výši kontokorentu a nepovolené přečerpání řádně nevyrovnala. Jelikož i postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce bylo prokázáno, soud shledal nárok žalobce oprávněným, a proto žalobě zcela vyhověl, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.978,59 Kč s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 1.500 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání), dále 21 % DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.240 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).