11 C 118/2025-67 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 28. 4. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 31.314,97 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 29. 9. 2023 uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 26.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet označený ve smlouvě. Žalovaný vyčerpal celkem 54.258,47 Kč. Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Protože přes výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný svůj dluh neuhradil, předchůdce žalobce úvěr ke dni 2. 6. 2024 zesplatnil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 32.764,48 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2024 mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 26.000 Kč, dlužného poplatku 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 4.414,97 Kč, kapitalizovaných úroků od 3. 6. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 2.452,34 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 3. 6. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 1.554,04 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že předchůdcem žalobce byla tato prověřena tak, že vyhodnocoval transakce provedené na běžném účtu žalovaného a z údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného a zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši 26.000 Kč.2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouva číslo , hodnota, ) ze dne 29. 9. 2023 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 26.000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 70,81 %, který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně do výše sjednaného limitu. Potvrzeními o provedených transakcí ze dne 29. 9. 2023, ze dne 1. 10. 2023, ze dne 1. 11. 2023, ze dne 3. 11. 2023, ze dne 8. 11. 2023, ze dne 12. 11. 2023, ze dne 21. 12. 2023, ze dne 31. 12. 2023, ze dne 21. 1. 2024, ze dne 12. 2. 2024 a ze dne 13. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěrové prostředky v celkové výši 54.258,47 Kč. Z Tabulky umoření (transakční výpis) spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , že na vyčerpanou částku 54.258,47 Kč žalovaný uhradil 32.764,48 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a z Oznámení o postoupení z téhož dne bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným přešla na žalobce a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z Výzvy k plnění ze dne 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 37.398,74 Kč ve lhůtě do 15. 1. 2025.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta celková částka 54.258,47, na kterou žalovaný uhradil 32.764,48 Kč a je tedy povinen žalobci vydat částku 21.493,99 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) z dlužné částky ve výši 12 % ročně odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 16. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to 2x ve výši 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 1x ve výši 400 Kč za úkon učiněný po 1. 1. 2025, tedy 1.000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.300 Kč ve výši 273 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.345 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.918 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 37,28 %, a proto výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce činí částku 1.087,80 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).