11 C 132/2025-37 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 16. 5. 2025 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 18.479,27 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , Anonymizováno, , , adresa, , jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě původní věřitel dne 26. 4. 2023 poskytl žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet označený žalovaným. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 27. 7. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.479,27 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11.000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7.479,27 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, k čemž žalobce nenavrhuje žádných dalších důkazů. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, .) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně na dobu tří měsíců, který se žalovaný zavázal splatit 3 měsíčními splátkami ve výši 6.407 Kč počínaje 27. 5. 2023. Z Potvrzení o platbě ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že na účet žalovaného označený ve smlouvě byla z účtu předchůdce žalobce odeslána platba ve výši 11.000 Kč. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 se seznamem postoupených pohledávek ve spojení a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 24.431,04 Kč ve lhůtě do tří dnů.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalované, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta částka 11.000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho a je tedy povinen žalobci vydat celou částku 11.000 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z dlužné částky 11.000 Kč ode dne 25. 3. 2025 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.