11 C 66/2025-74 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 9. 2024, ve spojení s podáním ze dne 28. 7. 2025, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 30.251,36 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. byla prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz dne 8. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20.000 Kč převodem na účet žalovaného s variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 7. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka 30.251,36 Kč se skládá z jistiny 20.000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 9.501,36 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Ze předložené Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené dne 8. 3. 2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c., zapsaná v maltském obchodním rejstříku pod registračním číslem C , Anonymizováno, ) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 20.000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, nejméně však ve výši 1.000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 3. 10. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl ke dni 8. 3. 2024 žalovaný a dne 8. 3. 2024 byla na tento účet připsána částka 20.000 Kč. Ze Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 8. 2024 s Podacím lístek bylo prokázáno, že žalobce dne 14. 8. 2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 30.251,36 Kč a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 8. 3. 2024 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta částka 20.000 Kč, ze které žalovaný doposud neuhradil ničeho, a je proto povinen tuto žalobci vydat. V důsledku prodlení s plněním dluhu, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení ze dne 14. 8. 2024, je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z dlužné částky 20.000 Kč ode dne 23. 8. 2024 do zaplacení. V ostatním soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), tedy 900 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.452 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 32,24 %, tedy výše náhrady nákladů řízení žalobce činí částku 790,52 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).13. V této věci žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 1.211 Kč. Vzhledem k tomu, že tarifní hodnota sporu činí 20.000 Kč a poplatková povinnost je ve výši 1.000 Kč, soud žalobci podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, po právní moci tohoto rozsudku vrátí přeplatek na soudním ve výši 211 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).