16 C 149/2025-35 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, a doplněnou v průběhu řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, a úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalované poskytl tentýž den finanční prostředky ve výši , částka, poukázáním na účet, a že žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku a zároveň zaplatit poplatek ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, , avšak na uvedenou smlouvu zaplatila pouze , částka, . Po výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že pro případ shledání uvedené smlouvy neplatnou z důvodu nedostatečného prověřování úvěruschopnosti žalované alternativně navrhuje, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobci vše, co na základě uvedené smlouvy o zápůjčce obdržela, tj. vrátit bezdůvodné obohacení.Žalovaná soudu na jeho výzvu pouze sdělila, že si je vědoma svého dluhu u žalobce a že žádá o splátkový kalendář, který by byl hrazen od října.S ohledem na to, že žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených a navržených důkazů, z nichž zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě.Žalobce je právnickou osobou existující od , datum, , jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Na základě nesporných tvrzení účastníků a výpisů z účtu má soud za prokázané, že žalobcem byla částka , částka, poskytnuta žalované dne , datum, . Na prokázání tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva v žalobcem tvrzeném znění, byl soudu žalobcem předložen elektronický dokument označený jako smlouva o zápůjčce a datovaný dnem , datum, , v němž je jako věřitel uveden žalobce a jako klient žalovaná, avšak tento dokument neobsahuje žádný elektronický podpis jakékoliv osoby. V místě podpisu osob jednajících za žalobce jsou kopie vlastnoručních podpisů takových osob, na místě popisu žalované je číslo, označené jako PIN kód, avšak z elektronických údajů není jasné, kdo tento kód do uvedeného dokumentu napsal. Počítačový systém hlásí, že dokument je připraven k podpisu, tudíž, že není podepsaný, a je proto nadbytečné zabývat se tím, zda uvedený PIN kód byl sdělen žalobcem žalované. Z upomínek a výzev z prosince , Anonymizováno, , ledna , Anonymizováno, , února , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce měl takto sdělovat žalované, že neobdržel splátku půjčky ze dne , datum, . Z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce žalované zaslal výzvu k úhradě částky , částka, . Žádný doklad o doručení uvedených upomínek a výzev žalované však soudu předložen nebyl. Z dalších žalobcem předložených důkazů soud žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nezjistil.Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení úroku, smluvních pokut a poplatků z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od , datum, , (dále jen „ZSÚ“), a na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.S ohledem na nesporná tvrzení účastníků, zjištěný skutkový stav a citovaná ustanovení právních předpisů, má soud za prokázané, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobce poskytl dne , datum, žalované částku , částka, . Konkrétní znění této smlouvy však v řízení zjištěno nebylo. I v případě, že by v řízení bylo prokázáno žalobcem tvrzené znění předmětné smlouvy, pak s ohledem na nedostatečná tvrzení žalobce o ověřování úvěruschopnosti žalované by soud musel takovou smlouvu považovat dle ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ za neplatnou, a žalovaná by byla z tohoto důvodu povinna vrátit pouze to, co obdržela. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že žalovaná mu z poskytnuté částky , částka, vrátila z pouze částku , částka, , a v řízení nebyla zjištěna žádná další úhrada ze strany žalované, je žalovaná povinna vrátit žalobci zbývající část poskytnuté částky, a to částku , částka, , proto soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň žalované uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z uvedené částky v zákonné výši od , datum, do zaplacení, kdy za první den prodlení soud považuje den následující po dni doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebyl prokázán žádný jiný okamžik, v němž by se do dispoziční sféry žalované dostala jakákoli výzva žalobce k úhradě žalované částky. (výrok I.)S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, a žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.