8 C 224/2025-41 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 24.7.2025 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 24.377 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz dne 30.3.2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka o celkové výši 24.377 Kč skládající se z jistiny úvěru 12.000 Kč a smluvního úroku 12.377 Kč nejpozději splatných dne 7.12.2024. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.12.2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené Smlouvy o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 30.3.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 12.000 Kč převodem na účet klienta se zápůjční úrokovou sazbou 150 % ročně. Převod finančních prostředků ve výši 12.000 Kč dne 30.3.2024 na účet žalovaného byl prokázán Výpisem z účtu u , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.1.2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.1.2025 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne 15.1.2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 18.671 Kč a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů.5. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 30.3.2024 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta částka 12.000 Kč, na kterou žalovaný neprovedl žádnou úhradu, a je tedy povinen žalobci vydat částku 12.000 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení, je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z dlužné částky 12.000 Kč ode dne 24.1.2025 do zaplacení. V ostatním soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěšnější žalovaný, avšak žalovanému doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.