8 C 31/2025-47 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne 25.6.2024 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 15.934 Kč příslušenstvím a smluvní pokutu 1.433,70 Kč. Ke svému návrhu uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 15.8.2023 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 12.300 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci s příslušenstvím ve sjednanému datu splatnosti. Úvěr byl žalovanému vyplacen z bankovního účtu žalobce dne 15.8.2023 v částce 12.300 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a má vůči žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 15.934 Kč sestávající z jistiny 12.300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3.330 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, “ ve výši 110 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením žalobce uplatňuje v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za období od 15.9.2023 do 14.12.2023 vyčíslenou na částku 1.433,70 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 31.5.2024 odeslána předžalobní výzva.Žalovaný se k věci nevyjádřil.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o.s.ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15.8.2023 uzavřené prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 12.300 Kč s postupným čerpáním. Úvěr byl sjednán jako bezúročný, respektive s úrokovou sazbou 0 %. Úvěr byl splatný jednorázově ke dni 14.9.2023 společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3.330 Kč dalšími poplatky za volitelné služby ve výši 304 Kč. Z Přehledu bankovních transakcí žalobce u banky Creditas bylo zjištěno, že žalobce dne 15.8.2023 převedl na účet žalovaného označený ve smlouvě o úvěru finanční prostředky ve výši 12.300 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31.5.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 19.295,79 Kč.Po provedeném dokazování a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 12.300 Kč, přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit nejpozději 14.9.2023, což žalovaný neučinil ani zčásti. Soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny úvěru 12.300 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tento dluh žalobci společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci (§ 1970 o. z.).Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatků v souhrnné výši 3.634 Kč, pak tento soud zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí Krajského soud v Praze (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona, proto soud žalobě v části týkající se těchto poplatků nemohl vyhovět, a to včetně požadovaného příslušenství.Pokud se týká dalšího nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.433,70 Kč, i tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to s odkazem na přiléhající judikaturu, a to rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv.Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o úvěru uzavřel žalobce v postavení podnikatele se žalovaným v postavení spotřebitele, přičemž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny nebyl sjednán přímo v této smlouvě, ale byl uveden toliko jako součást Všeobecných obchodních podmínek.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.252 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 41,64 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.) činí částku 937,70 Kč.