8 C 51/2025-56 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 5.10.2024, ve spojení s podáním ze dne 29.11.2024, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem 30.334,86 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 12.1.2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 12.3.2024 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 7.350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2.077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 2.700 Kč. Celkovou částku 27.888 Kč se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 5.2.2023 ve výši 950 Kč. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. ode dne 13.3.2024 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Po lhůtě splatnosti je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, která je vyčíslena za období od 13.3.2023 do 22.4.2024 částkou 5.396,85 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 30.334,86 Kč s vyčísleným příslušenstvím, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně a ročním úrokem ve výši 8 %. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru (, Anonymizováno, ) číslo , hodnota, ze dne 12.1.2023 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč formou spotřebitelského úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč. Celkovou částku 27.888 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč se splatností první splátky do jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Pro období následující po splatnosti úvěru byl sjednán úrok ve výši 8 % ročně. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, Anonymizováno5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14.6.2024 bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.6. Výzvou k plnění ze dne 10.9.2024 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 35.104,58 Kč.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a to ve výši 15.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, předchůdci žalobce zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil, a v důsledku porušení smluvních povinností vznikl žalovanému dluh i na sjednané smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Jelikož i postoupení pohledávky na žalovaného bylo prokázáno, soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny 13.882,46 Kč, smluvní pokuty 5.396,85 Kč a úroku 660,80 Kč, tj. v rozsahu dlužné částky 19.940,11 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1.327 Kč, kapitalizovaného úroku 667,55 Kč a dále úroku ve výši 8 % a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky žalobci.12. Co se týče nároků žalobce na zaplacení úplaty (poplatků) ve výši 10.394,75 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednané v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí Krajského soud v Praze v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úplat (poplatků) nemohl vyhovět.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.214 Kč (4 % z tarifní hodnoty sporu ve výši 30.334,86 Kč). Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 3.392 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 31,48 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce činí 1.067,80 Kč (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).