10 C 31/2025-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku , částka, sestávající z dlužné jistiny , částka, a smluvní pokuty , částka, spolu se smluvním úrokem kapitalizovaným ve výši , částka, (souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. , datum, , do dne , datum, ), s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným (poté co zkoumal jeho úvěruschopnost) dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru (jejíž součástí jsou úvěrové podmínky), na jejímž základě poskytl žalovanému , částka, , za což byl žalovaný dle smlouvy povinen platit úrok ve výši 13,49 % ročně spolu s poplatky za pojištění úvěru, poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši , částka, a případným poplatkem za upomínku při neprovedení splátky úvěru. Úvěr měl žalovaný hradit ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, avšak tuto svou povinnost žalovaný nedodržel, poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, , a proto žalobce dne , datum, zaslal žalovanému výzvu k okamžitému zaplacení dluhu se lhůtou do , datum, , přičemž k tomuto datu žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaný však dlužnou částku nehradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako "Smlouva o úvěru č. , hodnota, " ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, splácet v měsíčních splátkách po , částka, , přičemž Úvěrové podmínky byly součástí předmětné smlouvy v nichž je ujednání, že v případě prodlení se zaplacením splátky je žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Obsahem smlouvy bylo i ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu za každou opožděnou splátku ve výši , částka, . Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru a výpisu z bankovního účtu žalovaného od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalovaného z běžného bankovního účtu žalovaného s tím, že jeho průměrná čistá mzda za poslední 4 měsíce činí , částka, měsíčně a disponibilní příjem činí , částka, měsíčně. Ze splátkového kalendáře spolu s potvrzením o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému , částka, , že žalovaný provedl poslední úhradu splátky dne , datum, , dne , datum, bylo ze strany žalovaného uhrazeno , částka, , které byly zaúčtovány na úhradu jistiny a že mu byly naúčtovány celkem , hodnota, smluvní pokuty pro opožděnou splátku úvěru. Dále soud zjistil, že ke dni vyhotovení splátkového kalendáře (, datum, ) žalovaný na jistině úvěru dlužil , částka, , splatné úroky činí , částka, a smluvní pokuta , částka, . Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzýval.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , za což si účtoval úplatu ve výši 13,49 % ročně a poplatky dle smlouvy. V důsledku porušení povinnosti žalovaného hradit pravidelné splátky žalobce úvěr ke dni , datum, zesplatnil, přičemž žalovaný má doposud dlužit na jistině úvěru , částka, , smluvní pokuta činí , částka, a úroky vyčíslené ke dni , datum, činí , částka, . Předtím, než finanční prostředky žalobce žalovanému poskytl, zkoumal a ověřoval jaké jsou měsíční výdaje a příjmy žalovaného, a to 4 měsíce zpětně, přičemž zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného je , částka, a disponibilní příjem činil , částka, .6. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobci měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. Úvěrovaný se tedy ve smlouvě o úvěru zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úroky se platí jen za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány, nikoliv za celý úvěrový limit. Úroky se platí za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným (tedy nikoliv od uzavření smlouvy) do vrácení půjčených peněžních prostředků (srov. § 2399 odst. 2 poslední věta o. z.).11. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, zejména k obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky, jemuž odpovídá i transakční historie patrná z výpisu splátkového kalendáře žalovaného, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. o. z. Žalobce jako úvěrující dočasně poskytl žalovanému jako úvěrovanému finanční prostředky ve výši , částka, , za což mu vznikl nárok na úrok z čerpaných finančních prostředků v dohodnuté výši 13,49 % ročně a na poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, . V důsledku porušení povinnosti žalovaného splácet žalobci poskytnutý úvěr v souladu s dohodnutými smluvními podmínkami, kdy poslední splátku uhradil dne , datum, , žalobce po výzvě k úhradě dluhu od smlouvy o úvěru odstoupil a pohledávku vůči žalovanému zesplatnil ke dni , datum, . Na takto zesplatněný úvěr ve výši dlužné jistiny úvěru , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, (2x pokuta po , částka, za výzvu k úhradě splátky úvěru) a úroků vyčíslených ke dni , datum, ve výši , částka, , žalovaný doposud nezaplatil ničeho. Žalobce dále důvodně požadoval (coby příslušenství) zákonný úrok z prodlení (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, když k zesplatnění došlo dne , datum, a do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím a dále úrok ve stejné výši ze stejné částky a za období od , datum, do zaplacení (srov. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb.).12. Na uvedeném závěru o důvodnosti žalobcem uplatněných nároků nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaný má v předmětném právním vztahu postavení spotřebitele, a proto se v dané věci uplatní rovněž ustanovení § 1810 a násl. o. z. a, která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť soud nedovodil, že by kterýkoli závazek či úvěrová smlouva jako celek byly v rozporu s ustanoveními chránícími spotřebitele jakožto slabší smluvní stranu, přičemž žalobce řádně zkoumal i úvěruschopnost žalovaného. Uvedené platí i o výši úroku.13. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , neboť ten jediný žalobce na nákladech řízení požadoval.15. Lhůty ke splnění povinností uložených ve výrocích tohoto rozsudku se řídí § 160 odst. 1 o. s. ř.