11 C 263/2025-38 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 9. 2025 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 12.322 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě původní věřitel dne 17. 2. 2024 poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.500 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 23. 5. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.570,49 Kč a úrokem ve výši 251,51 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a celková dlužná částka činí 12.322 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, k čemž žalobce nenavrhuje žádných dalších důkazů. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, / , Anonymizováno, ze dne 17. 2. 2024 uzavřené prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, a dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne 3. 5. 2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost (, Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, ) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8.500 Kč převodem na účet klienta s pevnou úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně (251,51 Kč), který měl být splacen do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 3. 5. 2024 byla splatnost úvěru odložena na den 23. 5. 2024. Převod finančních prostředků ve výši 8.500 Kč dne 17. 2. 2024 na účet žalovaného byl prokázán Potvrzením o provedení transakce vystaveným ČSOB dne 4. 7. 2025. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2025 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, / 728681 přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 7. 2025 s potvrzením o odeslání bylo prokázáno, že žalobce dne 21. 7. 2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky 24.374,88 Kč ve lhůtě do tří dnů.5. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 17. 2. 2024 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 8.500 Kč, na kterou neuhradil ničeho, a je tedy povinen vrátit žalobci celou částku 8.500 Kč (§87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky ode dne 29. 7. 2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě odeslané dne 21. 7. 2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy 1.200 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tedy 300 Kč, a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.500 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 37,96 %, tedy výše náhrady nákladů řízení žalobce činí částku 949 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).