16 C 238/2023-304 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a jeho vypořádání tak, že tyto nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobce a žalobce bude povinen vyplatit každému z žalovaných vypořádací podíl, jehož výše bude stanovena podle obvyklé ceny zjištěné na základě znaleckého posudku.1. žalovaný souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem i s žalobcem navrženým způsobem jeho vypořádání a rovněž s tím, že mu vypořádací podíl bude vyplacen ve splátkách, jak je uvedeno ve výrok II. tohoto rozsudku.2. žalovaný souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem i s žalobcem navrženým způsobem jeho vypořádání, avšak požadoval vyplatit vypořádací podíl v zákonné třídenní lhůtě po právní moci rozsudku.Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.Všichni účastníci jsou ke dni vyhlášení tohoto rozsudku podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobce s podílem 2/3, 1. žalovaný s podílem 1/6 a 2. žalovaný s podílem 1/6. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí)Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí , částka, , což soud zjistil ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . ze dne , datum, č. , RČ, ve spojení s výpovědí znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , u jednání před soudem. Všichni účastníci s takto stanovenou obvyklou cenou předmětných nemovitostí pro účely výpočtu výše vypořádacích podílů souhlasili.Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce, coby podílového spoluvlastníka, vůči žalovaným, coby všem ostatním podílovým spoluvlastníkům, na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví podle § 1140 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“).S ohledem na shodnou vůli všech účastníků soud jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem zrušil, tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobci a uložil žalobci vyplatit každému z žalovaných vypořádací podíl ve výši , částka, , což je 1/6 z obvyklé ceny těchto nemovitostí , částka, stanovené zmíněným znaleckým posudkem. Pokud se týká lhůty pro vyplacení vypořádacího podílu jednotlivým žalovaným, pak ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným soud vyšel z jejich shodného návrhu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pokud se týká vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným, tak soud ve výroku III. stanovil žalobci lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu 2. žalovanému v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“). Soud zároveň v souladu s návrhem 2. žalovaného uvedl ve výroku III. tohoto rozsudku i číslo účtu, na který má být 2. žalovanému tento vypořádací podíl žalobcem poukázán.O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, jelikož se jedná o řízení, v němž kterýkoliv z účastníků může podat návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a může mít tedy postavení žalobce i žalovaného, a soud není návrhem na vypořádání vázán, tzv. iudicium duplex. Soud si dovoluje na tomto místě odkázat na nález Ústavního soudu České republiky I.ÚS 3202/20, podle něhož v řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci a zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Vzhledem k tomu, že soud v tomto řízení neshledal žádné zvláštní důvody pro to, aby postupoval jinak, žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).Pokud se týká náhrady nákladů státu, pak tyto náklady činily , částka, a spočívaly ve vyplacení části znalečného znalecké kanceláři , právnická osoba, ., které nebylo pokryto zálohami účastníků. Zálohy zaplacené všemi účastníky totiž činily celkově , částka, a znalečné za znalecký posudek a výpověď znalce činilo dohromady , částka, . Podle § 148 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud tedy s ohledem na to, že se jedná, jak již bylo výše uvedeno, o řízení mající povahu iudicium duplex, uložil povinnost nahradit uvedené náklady státu všem třem účastníkům, a to rovným dílem, jak je uvedeno ve výrocích V., VI. a VII. tohoto rozsudku.