4 C 200/2025-49 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal zaplacení částek , částka, a , částka, se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , hodnota, (dále jen „Vozidlo“) nebylo v období ode dne , datum, do dne , datum, a dále v období ode dne , datum, do dne , datum, pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobce si obstaral výpis z registru vozidel, kde byla jako vlastník a provozovatel Vozidla v obou žalovaných obdobích vedena paní , jméno FO, , nar. , datum, . Ta sdělila, že vozidlo prodala panu , právnická osoba, , nar. , datum, . Ten žalobci sdělil, že vozidlo prodal žalovanému, a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou předložil. Žalobce proto nárokuje příspěvky za obě období, kdy žalovaný jako vlastník vozidla neměl vozidlo pojištěno (, částka, a , částka, ), dva poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2 x , částka, ) a úroky z prodlení z těchto příspěvků, vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne , datum, se nedostavil, ačkoli předvolání k tomuto jednání mu bylo řádně doručeno, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).Soud ve věci provedl dokazování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, soud zjistil, že v registru vozidel byla jako vlastník a provozovatel Vozidla v obou žalovaných obdobích zapsána paní , jméno FO, , nar. , datum, .Z úředního záznamu o podání vysvětlení, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že pan , právnická osoba, , nar. , datum, , zde uvedl, že Vozidlo koupil dne , datum, od paní , jméno FO, , zapomněl ho přepsat na sebe.Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že pan , jméno FO, Vozidlo touto smlouvou prodal žalovanému. V kupní smlouvě je uvedeno i číslo občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, .Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, soud zjistil, že žalovaný v uvedené době skutečně byl držitelem občanského průkazu s uvedeným číslem, občanský průkaz nebyl a není veden jako ztracený nebo odcizený.Z výzev k úhradě příspěvků ze dnů , datum, a , datum, spolu s podacími lístky vzal soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného k úhradě příspěvků.Z předžalobních výzev ze dnů , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.Soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že paní , jméno FO, prodala Vozidlo panu , právnická osoba, , který jej dne , datum, dále prodal žalovanému. I přesto, že žalovaný byl v řízení pasivní, soud z opatrnosti ověřil, zda nedošlo ke účelovému zneužití identity žalovaného, přičemž zjistil, že číslo občanského průkazu uvedené v kupní smlouvě odpovídá číslu občanského průkazu žalovaného, který nebyl evidován jako ztracený nebo odcizený. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že pan , jméno FO, Vozidlo žalovanému skutečně prodal. Vozidlo bylo v obou žalovaných obdobích evidováno jako provozované. Žalobce řádně vyzval žalovaného k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala dne , datum, (částka , částka, ), resp. , datum, (částka , částka, ). Žalovaný však příspěvek nezaplatil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (období do , datum, ) a § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (období od , datum, ), tedy jako nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s uvedenými zákony. Žalobce má přitom právo na zaplacení příspěvku, jehož výše je dána denní sazbou stanovenou uvedenými zákony a vyhláškami č. 205/1999 Sb. a 69/2024 Sb., v tomto případě , částka, za jeden den nepojištění, vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, tj. 51 dní, resp. 262 dní, tedy celkem , částka, a , částka, . Žalobce má dále právo na zaplacení nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek ve výši 2 x , částka, (podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek příspěvků, a to podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Právo na zákonný úrok z prodlení náleží žalobci ode dne následujícího po splatnosti každého z příspěvků.Jelikož žalobce prokázal oprávněnost svého nároku, soud žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému. Soud žalobci nepřiznal odměnu a paušální náhradu za doplnění žaloby, neboť tímto podáním žalobce odstraňoval vady žaloby, což nemůže jít k tíži žalovaného.