8 C 120/2025-73 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 19.3.2025, ve spojení s podáními ze dne 18.7.2025 a ze dne 10.9.2025, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 34.362,95 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) uzavřel dne 28.6.2024 se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy žalovaný načerpal úvěr v celkové výši 25.170 Kč, jehož splatnost byla sjednána na den 28.12.2024, a to včetně sjednaného úroku. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný na svůj dluh uhradil 6.696,92 Kč. Dlužná částka ve výši 34.362,95 Kč sestává z jistiny 18.473,08 Kč, úroku 14.889,87 Kč a účelně vynaložených nákladů 1.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází a dále, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřil výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, bez uvedení bližších zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 20.10.2025, ve kterém uvedl, že pohledávku žalobce nepovažuje za důvodnou a nárok uplatněný v žalobě považuje za neurčitý a nejednoznačný vzhledem k označeným datům jednotlivých právních úkonů. Dále žalovaný uvedl, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet a z důvodu absolutní neplatnosti předmětné smlouvy lze uvažovat toliko o vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalovanému bylo vyplaceno 25.170 Kč a uhradil žalobci částku 6.696,92 Kč. Zbývající část jistiny tedy činí 18.473,05 Kč.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené dne 28.6.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, ., zapsaná v , Anonymizováno, obchodním rejstříku pod registračním číslem C , Anonymizováno, ) zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši 22.000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 13 % z nesplaceného úvěru, nejméně však ve výši 1.000 Kč. Převzetí finančních prostředků ve výši 25.170 Kč potvrdil žalovaný ve svém podání ze dne 20.10.2025. Ze Smlouvy na opakovaném postupování pohledávek ze dne 27.1.2020 se seznamem postoupených pohledávek, Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18.11.2021 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.1.2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.1.2025 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne 15.1.2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 34.362,94 Kč ve lhůtě do 3 dnů.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 28.6.2024 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 25.170 Kč, na kterou uhradil 6.696,92 Kč, a je tak povinen vrátit žalobci 18.473,05 Kč (§87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 12 % ročně z dlužné částky ode dne 24.1.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě odeslané dne 15.1.2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.