8 C 130/2025-42 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 5.2.2025 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 20.921 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které dne 15.6.2021 vyplatil žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Nato následovaly smlouvy o refinancování poskytnutého úvěru, a to smlouva ze dne 9.10.2021 č. , Anonymizováno, -D a smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, -E ze dne 11.11.2021. Úvěr měl být splacen nejpozději 7.12.2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.921 Kč. K datu splatnosti žalovaná dluh nevrátila a neuhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Před podáním žaloby dne 20.12.2024 zaslal žalobce žalované výzvu k plnění. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE. CRKI, EUCBK a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám o platební schopnosti, k čemuž žalobce nenavrhuje žádných dalších důkazů.2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, -E ze dne 11.11.2021 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, .) zavázal poskytnou žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně na dobu tří měsíců, který se žalovaná zavázala splácet 3 měsíčními splátkami ve výši 8.639 Kč počínaje 15.2.2023 s tím, že účelem poskytnutého úvěru bylo refinancování spotřebitelského úvěru žalované ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, -D ze dne 9.10.2021. Z Potvrzení o platbě ze dne 15.6.2021 soud zjistil, že na účet žalované označený ve smlouvě ze dne 11.11.2021 byla z účtu předchůdce žalobce odeslána platba ve výši 10.000 Kč s avízem: zápůjčka , Anonymizováno, . Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 se seznamem postoupených pohledávek ve spojení a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.3.2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze zápůjčky č. , Anonymizováno, -E přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20.12.2024 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 25.692,55 Kč ve lhůtě do tří dnů.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 11.11.2021 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel, resp. žalobce neoznačil, ani nepředložil důkazní materiál o splnění povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele, neboť žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalované, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6.10.2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.12. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto. Žalované byla předchůdcem žalobce poskytnuta částka 10.000 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho a je tedy povinna žalobci vydat celou částku 10.000 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši požadované žalobcem (8,5 % ročně), jdoucího z dlužné částky 10.000 Kč ode dne 28.12.2024 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.13. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce nižší, než činil jeho úspěch, přičemž úspěch žalované byl jen nepatrně vyšší, než činil její neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.