8 C 282/2025-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 18.9.2025, ve spojení s podáním ze dne 18.11.2025, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 12.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dne 13.8.2024 poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil. Smlouvami o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil skutková tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobce dále uvedl, že požaduje zaplacení dlužné částky jakožto bezdůvodného obohacení. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru 532924 ze dne 12.8.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč. Převod finančních prostředků na účet žalovaného ve výši 12.000 Kč byl prokázán Potvrzením , právnická osoba, o provedené transakce ze dne 13.8.2024. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2024, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, , a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2024, uzavřené mezi společností , právnická osoba, , a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 31.7.2024 s Podacím archem bylo prokázáno, že dne 31.7.2024 žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 12.8.2024 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 12.000 Kč, na kterou neuhradil ničeho, a je tak povinen vrátit žalobci 12.000 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky ode dne 8.8.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě odeslané dne 31.7.2025. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, neboť částečné zamítnutí žaloby se vztahuje toliko k příslušenství, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2.815 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).