16 C 223/2021-53 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalované domáhá zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému, když dle jeho tvrzení žalovaná dne [datum] užila k přepravě vůz [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Následně byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole evidenční [číslo]. V tomto zápise bylo vyčísleno dlužné jízdné ve výši 16 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci dne [datum]. 2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznává. Tvrdí, že když nastupovala k přepravě, měla v postranní kapse batohu lístek, který si chtěla označit, avšak ze strany revizora jí v tom bylo bráněno. Poukazuje na nejednoznačný výklad smluvních přepravních podmínek MHD [anonymizována dvě slova] [územní celek] účinné od 1. 9. 2018, konkrétně na článek 3, kde není konkretizováno, co znamená mít jízdní doklad, když z těchto podmínek jednoznačně nevyplývá potřeba mít jej v ruce. Pokud žalobce poukazuje na ustanovení přepravních podmínek, že čas určený k neprodlenému označení jízdenky nezahrnuje dobu, kdy je doklad teprve vyhledáván, nelze dle žalované v projednávaném případě použít, neboť žalovaná věděla, kde jízdenku má, měla ji bezprostředně k dispozici v postranní kapse batohu a chtěla ji označit. Smluvní přepravní podmínky dále stanoví, že cestující je povinen vyhledat první nejbližší označovač, takže samy přepravní podmínky předpokládají určitou časovou prodlevu na dojití k označovači jízdenek, z čehož vyplývá, že nelze v tom samém okamžiku kontrolovat platný doklad. Též poukazuje na článek 10 přepravních podmínek, kde je upravena přepravní kontrola, avšak zde není podle žalované jasně vymezen okamžik zahájení přepravní kontroly. Dále žalovaná poukazuje na to, že jako cestující je spotřebitelem a pokud existuje možnost různých výkladů, pak je třeba použít výklad, který je pro ni, jako slabší stranu příznivější. Závěrem navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. V řízení byl zjištěn tento skutkový stav. Žalovaná dne [datum] nastoupila přepravu linkou provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a po nastoupení započala úkony směřující k označení jízdního dokladu, který měla v postranní kapse svého zavazadla, avšak než tak stihla učinit, bylo jí ze strany revizora v dokončení tohoto jednání zabráněno, když bezprostředně po nastoupení byla vůči ní zahájena přepravní kontrola. Následně byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole evidenční [číslo] který žalovaná převzala. 4. Po provedeném dokazování má soud za to, že přepravní kontrola nebyla provedena v souladu se smluvními podmínkami přepravy, kdy bezprostředně po nastoupení přepravy zahájil revizor přepravní kontrolu, a to i přes to, že žalovaná měla připravený potřebný jízdní doklad u sebe a měla v úmyslu jej neprodleně označit, jak požadují přepravní podmínky. Tento skutkový závěr opírá soud zejména o výpověď svědka [příjmení] a samotné žalované, a to za situace, kdy zvukový záznam z kontroly nebyl dle žalobce dohledán a žalobce, který se nedostavil k nařízenému jednání, nenavrhnul důkazy k prokázání jím tvrzeného děje, tedy že žalovaná jízdní doklad po nastoupení do vozu teprve hledala ve svém zavazadle. Soud za tohoto stavu považuje postup revizora za nesprávný a přepravní kontrolu za účelovou, jelikož nemohla vést k jinému výsledku, než že žalovaná cestuje bez označeného jízdního dokladu, neboť k jeho označení neměla ani přiměřenou možnost. Z logiky věci je jistě nutné počítat s menší časovou prodlevou pro označení dokladu, jak argumentuje žalovaná a jak předpokládají i samotné podmínky přepravy. Současně se soud přiklonil k tvrzení žalované, že je v tomto vztahu slabší stranou a případné nejasnosti ve smluvních podmínkách musí být vykládány v její prospěch. Ze všech těchto důvodů vyhověl soud návrhu žalované a žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobce podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě (jde-li o autobus), § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (jde-li o trolejbus nebo tramvaj), § 7 a § 15 písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), kdy plně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. 7. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. a žalobci bylo uloženo uhradit odměnu ustanovené zástupkyni žalované, která jí byla přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2021, č. j. 16 C 223/2021- 52 ve výši 3 300 Kč. 8. Při odůvodnění rozsudku postupoval soud podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a uvedl pouze zkrácené odůvodnění.