16 C 229/2021-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 288 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] řídil žalovaný na ulici [ulice] v obci [obec], osobní automobil tovární značky [anonymizována tři slova], [registrační značka], ačkoliv v době řízení vozidla byl pod vlivem návykové látky. Žalovaný byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byl převezen k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem biologického materiálu na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil vozidlo pod jejich vlivem. Výsledkem laboratorního vyšetření krve byla zjištěna přítomnost amfetaminů v organismu. Převoz žalovaného do [anonymizováno] zařízení provedl žalobce svým služebním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Náhrada za tento převoz byla vyčíslena na 124 Kč. Dále žalobce uhradil [nemocnice], a.s. za odběr vzorku částku ve výši [částka] a za rozbor tohoto vzorku [nemocnice], a.s. částku ve výši 446 Kč Tyto úhrady nyní požaduje po žalovaném. Výzva k zaplacení dlužné částky byla žalovanému zaslána dne [datum], patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl dne [datum] převezen k odbornému lékařskému vyšetření na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v organismu. Tato vyšetření byla následně provedena a žalobce za ně zaplatil [nemocnice], a.s. částku ve výši 718 Kč a [nemocnice], a.s. částku ve výši 446 Kč Celkem tedy žalobce uhradil za odběr vzorku a laboratorní vyšetření částku ve výši 1 164 Kč Náklady na převoz žalovaného na laboratorní vyšetření byly vyčísleny na 124 Kč, kdy bylo užito osobní vozidlo s kombinovanou spotřebou 6,4 l [číslo] km, bylo najeto 20 km, předepsaná cena benzinu automobilového 33,10 Kč a sazba základní náhrady činila 4,10 Kč, a to dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému opakovaně výzvu k úhradě dlužné částky 1 288 Kč. Závěrem bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku, kdy správní řízení pravomocně skončilo [datum]. 4. Žalovaný nenabízí skutková tvrzení ani důkazy o byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce nárok žalobce vychází z ust. § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 dost. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Při odůvodnění rozsudku postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a uvedl pouze zkrácené odůvodnění. Současně soud rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.