16 C 354/2021-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhá zaplacení částky 15 889,69 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou produktové podmínky pro klasické úvěry, sazebník pro úvěry a všeobecné obchodní podmínky banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 990 Kč tak, že za žalovaného uhradil částku odpovídající prodejní ceně zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaný převzetí financování potvrdil a zavázal se splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 5 měsíčních splátek ve výši 3 598 Kč, počínaje dnem [datum]. Žalovaný však porušil své závazky a dostal se do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami, v důsledku čehož původní věřitel v souladu s produktovými podmínkami odstoupil od smlouvy a úvěr zesplatnil. Ke dni [datum] tak činila dlužná jistina 14 714,09 Kč, dlužný poplatek 800 Kč a smluvní pokuta 375,60 Kč. Současně s tím požaduje žalobce úrok ve výši 6,75 % ročně z nesplacené jistiny a to od [datum], (tj. ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 25 % z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Skutková tvrzení učiněná v žalobě má soud za prokázaná z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] (žalobcem dále označovaným také [číslo]), z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek účinných od [datum], z předžalobní upomínky ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek z [datum] a z výpisu z úvěru. Z nich má soud za prokázané, že na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem a poplatky v minimálních splátkách. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění dle smlouvy a celý úvěr zesplatnil. Výše dlužné částky ke dni zesplatnění pak vyplývá z výpisu z účtu. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení je i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak shora uvedeno, postupitelem. 4. Žalovaný nenabízí skutková tvrzení, ani důkazy, o byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce nárok žalobce vychází z ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek. 7. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci vůči takovému postupu neměli námitek a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř.).