21 C 198/2020-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 612 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 7 x 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 7 x 1 500 Kč. Žalovaný ke své přepravě opakovaně použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci na [datum] nařídil jednání, k němuž se dostavil toliko zástupce žalobce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrolách jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 10 612 Kč nezaplatil, a to přestože k tomu byl opakovaně vyzván a bylo mu též oznámeno postoupení pohledávek žalobci. K postoupení pohledávek došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum]. 6. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 7. Za tohoto stavu soud žalobě jako důvodné vyhověl, uložil žalovanému povinnost nezaplacené jízdné a přirážku uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3+1 úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění a účast u jednání), tj. 2 440 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon po 300 Kč, 21% DPH z obou uvedených položek (638,40 Kč) a zaplaceného soudního poplatku (800 Kč). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 478, 40 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právní zástupkyně žalobce.