21 C 2/2021-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce na žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce – tehdy [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“) dne [datum]. Na žalobce pohledávka za žalovanou přešla na základě smluv o postoupení pohledávek z [datum] a [datum]. Podle smlouvy žalovaná od poskytovatele úvěru obdržela bezúčelový hotovostní úvěr ve výši [částka], který se zavázala splácet ve 13 rovnoměrných splátkách spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy, za sjednání úvěru a za hotovostní inkaso splátek. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, je v prodlení s úhradou částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Podáním z [datum] žalobce svá tvrzení doplnil a zdůraznil, že žalovaná vůbec neplnila své povinnosti ze smlouvy. Její úvěruschopnost byla poskytovatelem úvěru ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků. Finanční analýza úvěrový scoring byl proveden řádně proškoleným specialistou na základě informací od žalované. Na jejich základě dospěl ke kladnému závěru srovnání příjmů a výdajů žalované, přičemž shledal volné prostředky v částce [částka]. Tudíž bylo možné poskytnout úvěr se splátkou [částka] měsíčně. 3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 4. Soud na [datum] nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Ačkoli jazykový výklad citovaného ustanovení by ukládal soudu zabývat se otázkou neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žadatele pouze k jeho námitce, Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. C [číslo] k předběžné otázce řekl:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soud se proto touto otázkou zabýval z úřední povinnosti. 8. Soud se nejprve zaměřil na podklady předložené žalobcem, které měl poskytovatel úvěru k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru. Z finanční analýzy datované [datum] soud zjistil, že je v ní skutečně uveden příjem žalované ve výši [částka] měsíčně, výdaje v částce [částka] a z toho vyplývající rezerva [částka]. Tato analýza je ovšem v rozporu s dalšími podklady – zejména žádostí o poskytnutí úvěru, z níž vyplývá, že žalovaná tehdy byla na rodičovské dovolené a žila ve společné domácnosti s jednou další výdělečnou osobou a s nezletilým dítětem. V žádosti je ale současně uvedeno, že celkový příjem domácnosti činí [částka] (shodně s příjmem žalované), žalovaná bydlí v bytě na základě nájemní smlouvy s nájmem [částka]. Údaj o nákladech na energie (navíc při scoringem zohledněné nadstandardní výbavě bytu) uvedeny nejsou, náklady na stravování jsou uvedeny v částce [částka] (pro dva dospělé a jedno malé dítě!) a celkové výdaje domácnosti v částce [částka]. Na základě skutečnosti, že již jen evidované výdaje převyšují příjmy domácnosti, měl a mohl zkušený pracovník poskytovatele úvěru chtít po žalované přinejmenším opravu, vysvětlení a/nebo doložení dalších nezbytných údajů. Pokud současně z předložené nájemní smlouvy jednoznačně vyplývá, že nájemné činí [částka] měsíčně bez energií, je zřejmé, že doložené náklady domácnosti nemohou být pouze [částka] měsíčně (z nichž by polovina byla počítána na žalovanou). Soud má stejně jako žalobce za to, že poskytovatel úvěru musí při posuzování úvěruschopnosti vycházet z dostupných zdrojů a s ohledem na výši požadovaného úvěru nemůže provádět analýzu srovnatelnou s poskytováním např. hypoték bankovními ústavy. Pokud má ale dle výše citovaných ustanovení zákona postupovat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, lze od něho požadovat, aby takovéto informace shromáždil a byl schopen je alespoň v základním rozsahu vyhodnotit a srovnat s údaji uváděnými žadatelem o úvěr. 9. V posuzovaném případě je zřejmé, že pracovnice poskytovatele úvěru si k vypracování tzv. finanční analýzy vystačila s údaji zcela nedostatečnými (např. celkový příjem domácnosti, absentující náklady na energie, náklady na ošacení, náklady na telefon, internet atd.), resp. rozpornými (např. příjmy versus výdaje domácnosti), na jejichž základě nebylo možné učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Právě proto, že se jedná o řádově nízké částky, je třeba trvat na jejich dostatečné hodnověrnosti. Pokud by například zálohy na energie činily [částka] měsíčně (což není částka u tříčlenné domácnosti nijak vysoká, tím spíše, že žalovaná byla tehdy na mateřské dovolené a domácnost byla nadstandardně vybavena), pak by již volné prostředky žalované (i pokud by soud započítal do jejích nákladů jen polovinu) činily částku [částka], což by na splátku úvěru nepostačovalo. Soud proto dospěl k závěru, že poskytovatel půjčky porušil předsmluvní povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované a poskytl úvěr, přestože z jí poskytnutých informací vyplývaly pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Smlouva o úvěru (jejíž text a uzavření byly prokázány jejím stejnopisem) proto byla uzavřena dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatně. 10. Postoupení pohledávek ze smlouvy žalobci bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek z [datum] a z [datum]. 11. Soud proto žalobě vyhověl pouze v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení jistiny ve výši [částka], jejíž vyplacení poskytovatelem úvěru bylo prokázáno podpisem smlouvy žalovanou dle čl. I.2 smlouvy. Žalobci dále náleží zákonný úrok z prodlení, jak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení jednotlivých poplatků a smluvní pokuty, byla žaloba zamítnuta, neboť žalobci nenáleží žádné další nároky z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž převážně úspěšné žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly a ani žádné neuplatnila.