21 C 208/2021-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhal proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši [částka] a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši [částka]. Žalovaný ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby. Ačkoli je žalovaný přes omezení svéprávnosti schopen si uvědomit, že za přepravu městskou hromadnou dopravou je třeba platit, jeho současná finanční situace mu neumožňuje žalovanou částku uhradit. Jsou činěny kroky směřující k zahájení insolvenčního řízení. 3. Soud ve věci na [datum] nařídil jednání, k němuž se dostavil toliko opatrovník žalovaného. Žalobce se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozované lince veřejné osobní dopravy [číslo] přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce [částka] nezaplatil, a to přestože mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobci. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum]. 6. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 7. Za tohoto stavu soud žalobě jako důvodné vyhověl, uložil žalovanému povinnost nezaplacené jízdné a přirážku uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 150 o.s.ř., přičemž důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení jinak plně úspěšnému žalobci soud shledal v tom, že předžalobní výzvu žalobce zaslal toliko samotnému žalovanému na jeho úřední adresu, ačkoli již měl povědomí o tom, že je omezen ve svéprávnosti a zastupován veřejným opatrovníkem (viz řízení mezi týmiž účastníky vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 63/2021). Toho se žalobce ani nepokusil oslovit.