23 C 373/2020-162 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákona ve druhé dědické třídě po zůstavitelce, [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ zůstavitelka“), jakožto tzv. spolužijící osoba. Žalobkyně je dcerou žalované a sestrou zůstavitelky, žalovaná je matkou zůstavitelky. Zůstavitelka zemřela bez zanechání listiny o právním jednání pro případ smrti, zemřela jako rozvedená a její jediná dcera [jméno] [příjmení] zemřela bezdětná přibližně 4 měsíce před ní. V rámci pozůstalostního řízení došlo ke sporu mezi účastnicemi, neboť žalobkyně tvrdí, že je spolu se žalovanou dědičkou ve druhé dědické třídě z titulu tzv. spolužijící osoby, neboť se zůstavitelkou po dobu dvou let žily ve společné domácnosti a společně o tuto domácnost pečovaly. Usnesením soudu v pozůstalostním řízení proto bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců podala u soudu tuto určovací žalobu. Žalobkyně tvrdí, že zůstavitelce poskytovala pomoc v nemoci již po dobu 9 let, kdy po smrti jejího manžela onemocněla onkologickým onemocněním. Žalobkyně zůstavitelku vozila na různá vyšetření, poskytovala jí pomoc a péči. Přibližně dva roky před smrtí se již zůstavitelka nebyla schopna o sebe postarat a přestěhovala se k žalobkyni a jejímu manželovi do chalupy v [anonymizováno] (na adrese [adresa žalobkyně] adrese [adresa]), kde fakticky bydlela a tam jí také ze strany žalobkyně a jejího manžela byla poskytována péče a pomoc včetně vedení společné domácnosti. Žalobkyně spolu s manželem zůstavitelku vždy po měsíci převezli do místa jejího trvalého bydliště v [obec], kde zůstavitelka pobyla vždy cca 2 dny, aby si vyřídila vše potřebné a vždy zůstavitelku převezli zpět do [anonymizováno]. Zůstavitelka, pokud jí to zdravotní stav umožnil, se podílela na chodu společné domácnosti (nikoliv však finančně, což si žalobkyně nepřála) tím, že prala prádlo, umyla po všech nádobí, uvařila pro všechny polévku, myla podlahu, luxovala, ráda štípala dříví, jezdili společně na nákupy, měla zde malou zahrádku, kde pěstovala zeleninu, dále skalku, o kterou se starala a chovala zde i slepice a kupovala kapsičky s jídlem pro kočku žalobkyně. Stravování probíhalo vždy společně u jednoho stolu, po večerech si zůstavitelka se žalobkyní a jejím manželem často povídali, sledovali seriál Ulice a pojídali u toho sladkosti, které nakoupila zůstavitelka. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že většina informací, které se ze žaloby podávají, jsou z větší části, pokud ne přímo nepravdivé, tak zavádějící či klamné. [příjmení] žalobkyně mohla být považována za osobu spolužijící, je vyžadováno, aby se zůstavitelkou žila po dobu nejméně jednoho roku ve společné domácnosti a kumulativně, aby z tohoto důvodu pečovala o tuto společnou domácnost či aby žalobkyně byla odkázána svou výživou na zůstavitelku. V případě žalobkyně a zůstavitelky se v posledním roce nejednalo o trvalé soužití, ve kterém by žalobkyně a zůstavitelka přispívaly k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně by hospodařily se svými příjmy. K přestěhování zůstavitelky k žalobkyni nikdy nedošlo, i v posledním období svého života bydlela zůstavitelka v nájemním bytě v [obec] a veškeré náklady na bydlení hradila zůstavitelka sama ze svých příjmů. Pakliže měsíční náklady na její bydlení činily cca 9 500 Kč, je vysoce nepravděpodobné a ekonomicky nelogické, aby si zůstavitelka tento byt nadále držela, než aby se přestěhovala k žalobkyni. Pokud za sebou žalobkyně se zůstavitelkou dojížděly, jednalo se toliko o vzájemné navštěvování. Žalovaná nezpochybňuje návštěvy zůstavitelky u žalobkyně, zpochybňuje ale četnost a délku těchto návštěv. Rozhodně zpochybňuje, že by zůstavitelka v posledním roce života trávila ve svém nájemním bytě cca 2 dny v měsíci, jak naznačuje žaloba a dále, že by zůstavitelka cca 2 roky před smrtí nebyla schopna se o sebe postarat. Samotná žaloba je s tímto tvrzením rozporná při výčtu činností, kterými se zůstavitelka měla podílet na vedení společné domácnosti. 3. Žalobkyně reagovala tak, že tvrzení žalované, že zůstavitelka v posledním období života bydlela ve svém nájemním bytě v [obec], není pravdivé a jen deklaruje skutečnost, že žalovaná se o potřeby zůstavitelky nestarala a nejevila o ni žádný zájem, což platí i o navržených svědcích z řad jejích sourozenců. Tato část rodiny zdravotní problémy zůstavitelky zlehčovala a přisuzovala vinu za jejich existenci přímo zůstavitelce a údajné přílišné konzumaci alkoholu. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 5. [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum] v [anonymizováno], [adresa] jako rozvedená. Vypravitelkou pohřbu byla žalobkyně jakožto sestra zůstavitelky. Jediná dcera zůstavitelky, [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum], tedy 4 měsíce před zůstavitelkou, jako svobodná a bezdětná. Otec zůstavitelky zemřel v roce 1994, matkou zůstavitelky je žalovaná. Sourozenci zůstavitelky jsou žalobkyně (nar. 1963), [jméno] [příjmení] (nar. 1964) a [jméno] [příjmení] (nar. 1973). Listinu pro případ smrti zůstavitelka nezanechala. V rámci pozůstalostního řízení připadly do úvahy jako dědičky ve II. dědické třídě žalovaná jako matka zůstavitelky a žalobkyně, která dle jejích tvrzení žila se zůstavitelkou ve společné domácnosti po dobu 2 let. Žalovaná dědické právo žalobkyně z titulu tzv. spolužijící osoby popřela, a proto soud následně usnesením ze dne 26.10.2020, č.j. [číslo jednací], žalobkyni vyzval, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala k soudu žalobu proti žalované na určení, že je dědičkou ze zákona ve II. dědické třídě, jako tzv. spolužijící osoba, a to na základě § 170 z.ř.s. ve spojení s § 1672 o.z. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Po zjištění, že žaloba byla u soudu podána včas, bylo pozůstalostní řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], přerušeno až do pravomocného rozhodnutí ve věci této určovací žaloby. (Zjištěno ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. [spisová značka], konkrétně z úmrtního listu zůstavitelky, z lustrace zůstavitelky a jejích nejbližších příbuzných z evidence obyvatel, protokolu o předběžném šetření ze dne [datum], protokolu o pozůstalostním jednání ze dne [datum] a usnesení ze dne [datum] a [datum]) 6. Dcera zůstavitelky, [jméno] [příjmení], zemřela násilnou smrtí dne [datum] ve věku 25 let, kdy ji zavraždil její přítel [jméno] [příjmení] na chalupě v obci [anonymizováno] na [anonymizováno]. Otec [jméno] [příjmení] v trestním řízení vypověděl, že chalupu v [anonymizováno] zapůjčili synovi s [jméno] dočasně, než si najdou práci, bydleli zde asi 2 měsíce. Žalobkyně v trestním řízení v pozici svědka vypověděla, že [jméno] [příjmení] parazitoval na zůstavitelce, k níž se nastěhoval do bytu a ta nebyla schopna ho odtud dostat. V říjnu 2019 měl napadnout zůstavitelku, přičemž si zlomila nohu a následně naboural i její auto. Před Vánoci 2019 se měl zdravotní stav zůstavitelky zlepšit a [jméno] se měla nastěhovat k babičce [jméno] (správně [jméno]) [příjmení]. Před návratem zůstavitelky z nemocnice chtěla žalobkyně v bytě zůstavitelky uklidit, tam se ale dostala do konfliktu s [jméno] i [příjmení], po kterém [příjmení] na její výzvu z bytu zůstavitelky odešel, avšak oproti původnímu předpokladu žalobkyně s ním odešla i [jméno]. Od té doby ji žalobkyně neviděla. (Zjištěno z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] na č.l. 141-148, především z odstavce [číslo] odůvodnění.) Z uvedeného rozsudku, ale i z výpovědi svědků i žalobkyně pak vyplynulo, že [jméno] [příjmení] byla problémová, užívala drogy a alkohol a byla i několikrát trestně stíhána a odsouzena. 7. Zůstavitelka byla od [datum] až do své smrti nájemkyní bytu [číslo]., o dispozici 1+2 a výměře 58,11 m2, nacházejícím se v domě na adrese [adresa], ve vlastnictví Statutárního města České Budějovice. Od [datum] nebyla v tomto bytě hlášena jiná osoba. V posledním období života zůstavitelky činilo čisté nájemné 6 856 Kč měsíčně (do května 2019 to bylo 3 523 Kč měsíčně) a výše záloh za služby a energie (bez elektřiny) činila 1 510 Kč měsíčně. (Zjištěno ze sdělení [název práv. osoby] ze dne [datum] na č.l. 25 a nájemní smlouvy na č.l. 26 včetně příloh na č.l. 27-31) 8. Zůstavitelka samostatně platila elektřinu, která zjevně sloužila i k ohřevu vody, neboť teplá voda vyúčtovávána nebyla. Dle výpovědi žalobkyně měla zůstavitelka v bytě starý bojler, který nevypínala a starou lednici. Pokud jde o spotřebu vody zůstavitelkou, činila její průměrná měsíční spotřeba 3,975 m3 v roce 2016, 5,2 m3 v roce 2017, 3,96 m3 v roce 2018, 4,275 m3 v roce 2019 a 1,53 m3 v roce 2020. V rámci vyúčtování služeb byla vyúčtovávána i spotřeba tepla, nicméně z těchto vyúčtování lze činit pouze závěr o ceně tepla, nikoliv o jednotkové spotřebě. Pouze na okraj tak soud shrnuje, že průměrná měsíční cena za spotřebovanou tepelnou energii činila 762 Kč v roce 2016, 1 046 Kč v roce 2017, 1 034 Kč v roce 2018, 1 088 Kč v roce