27 C 115/2021-53 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 39 277,64 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. Žalobce žalovanému v souladu se smlouvou vyúčtoval elektřinu dodanou v období od [datum] do [datum], a to fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] znějící na částku 77 029,64 Kč. Žalovaný na předmětnou fakturu uhradil dne [datum] částku 12 752 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 10 000 Kč. [příjmení] dlužné částky žalovaný žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný nerozporoval skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena žalobcem tvrzená smlouva a že byla žalobcem vystavena tvrzená faktura. Žalovaný však rozporoval množství odebrané elektřiny, které bylo žalobcem fakturováno. Podle názoru žalovaného částka na faktuře neodpovídá skutečně odebranému množství elektřiny. Žalovaný si není vědom toho, že by takové množství elektřiny odebral, podle žalovaného žalobcem uváděné množství elektřiny muselo být zapříčiněno technickým problémem či chybou měřícího zařízení. Žalovaný měl za to, že jím uhrazená částka ve výši 37 752 Kč odpovídala skutečně odebranému množství elektřiny. Žalovaný nebyl žalobcem dostatečně upozorněn na větší množství odebrané elektřiny a na nutnost uhrazení zbylé částky vyúčtované předmětnou fakturou a považoval tak věc za vyřízenou. Podle žalovaného ani není z příloh žaloby zřejmé, zda byla žalovanému žalobcem doručena předžalobní výzva. 3. Žalobce v reakci na tvrzení žalovaného uvedl, že u žalovaného jakožto právnické osoby považuje za rozumné očekávat, že pakliže by žalovaný nabyl dojmu, že vyúčtovaná spotřeba je vysoká a je způsobena technickou chybou v měření, bude žalovaný takovou skutečnost řešit reklamací. Žádnou reklamaci však žalovaný neučinil. Způsob vyúčtování fakturami vychází z čl.4 obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy uzavřené mezi účastníky. Pokud jde o předžalobní výzvu, uvedl žalobce, že ust. § 142a o.s.ř. neukládá žalobci povinnost předžalobní výzvu žalovanému doručit. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu do odběrného místa na adrese [anonymizována dvě slova], a žalovaný se zavázal za poskytnutou elektřinu zaplatit žalobci řádně a včas sjednanou cenu. Nedílnou součástí smlouvy byly taktéž všeobecné obchodní podmínky žalobce (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum]). Žalobce žalovanému elektřinu dodal a vyúčtoval, a to fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] znějící na částku 77 029,64 Kč představující elektřinu odebranou v období od [datum] do [datum] (zjištěno z faktury [číslo] přílohy k faktuře). Žalovaný žalobci uhradil dne [datum] částku 12 752 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 10 000 Kč Celkem tak žalovaný na předmětnou fakturu uhradil částku 37 752 Kč, což bylo mezi účastníky nesporným, neboť sám žalovaný tuto skutečnost potvrdil v rámci svého vyjádření k podané žalobě. [příjmení] dlužné částky žalovaný žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání z téhož dne). 5. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. 6. Podle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, se smlouvou zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu. 7. Podle § 2054 odst.2 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 8. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena žalobcem tvrzená smlouva, na základě které žalobce dodal žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [anonymizována dvě slova]. Dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum] žalobce vyúčtoval fakturou [číslo] v částce 77 029,64 Kč. Žalovaný na tuto fakturu zaplatil částku 37 752 Kč. Žalovaný na žalobcem vystavenou fakturu tedy částečně plnil, podle tvrzení žalobce žalovaný vyfakturované množství elektřiny nereklamoval. Žalovaný se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem dal žalovaný žalobci najevo, že má námitky proti fakturovanému množství dodané elektřiny. V tomto kontextu soud odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR např. v rozsudku ze dne 21.2.2014, sp.zn. 23 Cdo 405/2013, které jsou použitelné i na posuzovaný spor. Ze závěrů citovaného rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud dlužník bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jeho úmyslem plnit na existující dluh, pokud výslovně v době částečného plnění neuvede, že částečným plněním dluh co do zbylého rozsahu neuznává. Naopak věřitel, na jehož dluh je plněno, je oprávněn očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, svůj závazek uznává. Z provedeného dokazování v daném případě nevyplynulo, že by žalovaný dal žalobci jakkoli najevo, že zpochybňuje pohledávku žalobce ve zbývajícím rozsahu. Soud má tedy za to, že tím, že žalovaný na žalobcem vystavenou fakturu částečně plnil a netvrdil ani neprokázal, že by vznesl v době částečného plnění vůči žalobci námitky ohledně množství dodané a vyfakturované elektřiny, lze v daném případě usoudit, že částečným plněním žalovaný uznal i zbytek dluhu, a to ve smyslu § 2054 odst.2 občanského zákoníku. Ve smyslu závěrů shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu tedy nastala vyvratitelná domněnka, že dluh žalovaného v době uznání trval. Tato skutečnost má za následek, že pokud žalovaný teprve v rámci soudního řízení zpochybnil množství žalobcem dodané elektřiny, bylo důkazním břemenem žalovaného, vyvrátit existenci dluhu. Bylo tedy na žalovaném, aby vyvrátil žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně množství dodané elektřiny. Žalovaný pouze uvedl, že pravděpodobně existovala technická závada na měřícím zařízení. Takové tvrzení je však třeba považovat v daném případě za pouhou spekulaci žalovaného, která ze strany žalovaného zůstala zcela nepodložena. Žalovaný neuvedl žádná bližší tvrzení a neoznačil důkazy vedoucí soud k pochybnostem o žalobcem vyfakturovaném množství elektřiny. Pokud jde o žalovaným uvedenou námitku, že z žalobcem předložených důkazů nevyplývá, že by žalobce žalovanému doručil předžalobní výzvu, uvádí soud, že ust. § 142 o.s.ř. ukládá žalobci povinnost žalovanému předžalobní výzvu pouze zaslat, nikoli doručit. Skutečnost, že žalobce předžalobní výzvu žalovanému zaslal, vyplývá z žalobcem předloženého dokladu, soud ji proto má za prokázanou. Navíc má soud za to, že v případě, kdy žalovaný brojí proti podané žalobě a žalovanou částku dosud nezaplatil, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení bez ohledu na zaslání předžalobní výzvy, neboť žalovaný není ochoten dobrovolně plnit. 9. Soud s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhověl. Žalobce prokázal, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva podle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce splnil svůj závazek ze smlouvy, neboť dodal a vyúčtoval žalovanému elektřinu ve sjednaném množství a rozsahu. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, neboť za dodanou elektřinu žalobci nezaplatil. Žalovaný nijak nevyvrátil tvrzení žalobce o existenci svého dluhu. Nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byla dále přiznána, tak jak požadoval v paušální výši, částka 1 200 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s § 513 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o vzájemný závazek mezi podnikateli. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 572 Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 500 Kč/úkon (převzetí zastoupení, sepis žaloby), dále za 2 úkony právní služby provedené po podání žaloby po 2 700 Kč/úkon (vyjádření se ve věci samé a účast při jednání soudu) v soulad