27 C 228/2020-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4 440 Kč, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. K výzvě soudu žalobce doplnil, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Dále původní věřitel provedl lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky zaplatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 440 Kč, a to do [datum]. Žalovaný tento svůj závazek nesplnil ve stanovené lhůtě poskytnuté peněžní prostředky, spolu se sjednaným poplatkem právnímu předchůdci žalobce nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 5. Podle § 9 odst.1 zákona č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Ve smyslu závěrů stanovených v rozsudku Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, když zákon o spotřebitelském úvěru je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, zkoumá soud z úřední povinnosti, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost splácet úvěr. 7. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu mezi účastníky jakožto spotřebitel, zabýval se soud předně skutečností, zda původní věřitel ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona s odbornou péčí posoudil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce vycházel podle tvrzení žalobce pouze z údajů v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí, vůbec nezkoumal příjmy ani výdaje žalovaného, nezkoumal ani to, zda žalovaný již splácí jiné úvěry či zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že již z tvrzení žalobce vyplývá, že schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla řádně, s odbornou péčí, posouzena. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 9 odst.1 zákona č.145/2010 Sb. jakožto neplatnou. Soud tedy s ohledem na neplatnost smlouvy zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal poplatku sjednaného mezi účastníky ve smlouvě ve výši 1440 Kč a zákonného úroku z prodlení v souvislosti s nezaplacením tohoto poplatku žalobci. Z provedeného dokazování ovšem vyplynulo, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty prostředky ve výši 3000 Kč. Žalovaný zůstal ve věci nečinný, tvrzení žalobce o poskytnutí a nevrácení těchto prostředků nevyvrátil. Žalovaný proto je povinen zaplatit žalobci ve smyslu § 2993 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, poskytnuté prostředky ve výši 3000 Kč. Nárok žalobce na úrok z prodlení s úhradou částky 3 000 Kč vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č.351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce k podání žaloby vyplývá ze skutečnosti, že pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena. 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř. Úspěšnějším účastníkem ve věci byl žalobce, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na míru svého úspěchu v rozsahu 35,2% z celkové náhrady nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměnou za tři úkony provedené do podání žaloby po 200 Kč/úkon (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21% DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce bylo soudem rozhodnuto podle § 14b vyhlášky č.177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1489 Kč, z této částky s ohledem na míru úspěchu žalobce náleží žalobci částka 524 Kč. 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.