9 C 207/2020-120 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu [datum] se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K tomu uvedl, že uvedená částka představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobcem a tehdejším manželem žalované, [jméno] [příjmení]. Notářským zápisem z [datum] obsahujícím uznání dluhu a dohodu o jeho splnění se bývalý manžel žalované zavázal dluh uhradit do [datum], tuto povinnost však nesplnil. Jelikož dluh vznikl za trvání manželství, vyplývá z toho odpovědnost žalované za něj, a to přesto, že jeho původní splatnost byla [datum], tj. po rozvodu manželství. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl soudem vydán, podala žalovaná včas odpor. V něm připustila, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce byli s dlužníkem [jméno] [příjmení] manželé, ale ona sama se o jejím uzavření a převzetí částky [částka] dozvěděla až z předžalobní výzvy dne [datum]. S odkazem na ustanovení § 710 písm. b) občanského zákoníku žalovaná uvedla, že k převzetí dluhu bývalým manželem došlo bez jejího vědomí a souhlasu, přičemž částku [částka] nelze zahrnout pod pojem každodenní nebo běžné potřeby rodiny. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy (předžalobní výzva, notářský zápis z [datum], exekuční příkaz z [datum], kopie směnky z [datum] a prohlášení [jméno] [příjmení] z téhož dne, snímky sms komunikace mezi účastníky řízení, faktury na stavební práce na rekreační chatě v [část obce], nepodepsaná dohoda o vypořádání majetkových poměrů k rozvodu z [datum], nedatované a nepodepsané vyjádření oprávněného k návrhu na zastavení exekuce proti bývalé manželce povinného, komunikace navazující na vypořádání společného jmění manželů, kupní smlouva z [datum] a smlouva o úvěru [datum]) a dále důkazy výslechem svědků, a to bývalého manžela žalované [jméno] [příjmení] a současného partnera žalované [jméno] [příjmení]. 4. Jak listinné důkazy (zejm. směnka, prohlášení dlužníka, notářský zápis), tak skutečnosti uvedené v rámci svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vedou ke zcela shodnému a jednoznačnému závěru, že smlouvu o zápůjčce uzavřel a závazek z ní převzal výhradně [jméno] [příjmení]. Ostatně ani sám žalobce nic jiného netvrdil. Tvrzení žalované, že o existenci této smlouvy nevěděla, nepřímo potvrzuje skutečnost, že si ve stejnou dobu vzala půjčku u [anonymizováno] v částce [částka], z nichž [částka] bylo použito na úhradu rekonstrukce chaty (výpověď svědka [příjmení], s níž korespondují faktury od [číslo] vystavené již na žalovanou, obdobně výpověď svědka [příjmení], podpůrně i sms komunikace). 5. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12. 9. 2007 konstatoval, že "splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno." Uvedený závěr se opírá o názor, že úpravou obsaženou v tehdy účinném ustanovení § 145 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (s účinností od [datum] je v zásadě shodná právní úprava obsažena v § 713 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nezamýšlel zákonodárce prolomit princip autonomie vůle smluvních stran v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit jim jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů jako další smluvní stranu manžela smluvní strany. Od právě citovaných závěrů Nejvyššího soudu se není důvodu odchylovat ani v projednávané věci, přičemž ve vztahu k novému občanskému zákoníku byl aplikován již Okresním soudem ve [obec] v rozsudku ze 17. 3. 2016, sp. zn. 38 C 23/2016 (dostupný v ASPI). 6. Žalobce jako věřitel nemůže z důvodů shora uvedených splnění dluhu vymoci v nalézacím řízení na žalované, která stranou smlouvy o zápůjčce nebyla. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis odporu, 2x účast u jednání soudu, další porada s klientkou dne [datum] a sepis vyjádření ve věci samé), tj. [částka], dále ve výši paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za celkem 6 úkonů právní služby po [částka]. Žalované náleží též náhrada 21% DPH z výše uvedených položek ([částka]). Celkem tedy bylo žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalované.