10 C 408/2021-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupkyně provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.) domáhala proti žalované zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou 1x neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozovaných linkách a na výzvu pověřeného kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že v době spáchání jízdy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu bylo žalované 15 let, byla jí ustanovena zákonná zástupkyně k ochraně jejích práv. Žalovaná ani ke dni podání žaloby není zletilá. Takto bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., zástupkyni žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou se stvrzením převzetí zásilky dne [datum]. K jednání se žalovaná ani její zákonná zástupkyně nedostavily, svou přítomnost neomluvily, tudíž byla věc projednána v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná dne [datum] v 19:29 použila ke své přepravě vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozovaných linkách veřejné osobní dopravy [číslo] přičemž se na výzvu pověřeného kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdního dokladu ověřena PČR. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole plyne, že výše jízdného vzhledem k věku žalované byla 7 Kč, výše přirážky 1 500 Kč je stanovena ve smluvních přepravních podmínkách dopravce. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému neuhradila. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem a tuto skutečnost spolu s výzvou k zaplacení dluhu žalované oznámila písemně. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě vyhověl. Povinnost platit jízdné je jednou ze základních povinností cestujících, která plyne z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (autobus MHD má povahu silniční dopravy) a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (trolejbus MHD má povahu drážní dopravy) a ustanovení smluvních přepravních podmínek a tarifu dopravce. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky bylo posouzeno jako platné s odhledem na ust. § 1879 o.z. 7. Žaloba byla částečně zamítnuta co do povinnosti žalované uhradit částku 9 Kč spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že žalobkyně požadovala v žalobě zaplacení částky 1 516 Kč, namísto částky 1 507 Kč, na kterou má žalobkyně nárok. Žalovaná nezaplatila jízdné ve výši 7 Kč, nikoliv 16 Kč, jak požadovala žalobkyně. Výše jízdného plyne z tarifu jízdného a je ve výši dle věku pasažéra. Ohledně částky 2 490 Kč, tedy nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nebylo ze strany žalobkyně ničeho doloženo, tudíž nebylo soudem ani přiznáno a žaloba byla i co do této částky zamítnuta. 8. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla z převážné části neúspěšná co do svého nároku, žalované však žádné náklady nevznikly, soud postupoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 9. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Toto rozhodnutí obsahuje toliko zkrácené odůvodnění ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.