16 C 111/2022-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 1 507 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému, když žalovaná dne 7. 1. 2021 užila k přepravě vůz [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Pohledávka byla postoupena žalobci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že žalovaná musí být v řízení zastoupena zákonným zástupcem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že dne [datum] cestovala žalovaná linkou provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. O tom byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole evidenční [číslo] který žalovaná převzala a podepsala. V tomto zápise bylo vyčísleno dlužné jízdné ve výši 7 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo], když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení je i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dne [datum] jí byla ještě zaslána předžalobní upomínka. 4. Žalovaná nenabízí skutková tvrzení ani důkazy o byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce nárok žalobce vychází z § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě (jde-li o autobus), § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (jde-li o trolejbus nebo tramvaj), § 7 a § 15 písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. O příslušenství pohledávky rozhodl soud podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek. 7. Výrok o doměření soudního poplatku žalobci vychází z položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků (dále jen„ Sazebník“), přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Podle té platí, že„ pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1“. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nemohl být vydán a soudní poplatek za výše uvedený návrh činí podle položky 1 Sazebníku 1 000 Kč, vznikl v tomto případě nedoplatek 600 Kč, který byl žalobci uložen k zaplacení. 8. Při odůvodnění rozsudku postupoval soud podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a uvedl pouze zkrácené odůvodnění.