16 C 245/2022-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se proti žalované domáhá zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému, když žalovaná dne [datum] užila k přepravě vůz [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Pohledávku za žalovanou nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, postup [anonymizována dvě slova] považuje s ohledem na svůj věk a dobu, kdy došlo k údajnému porušení přepravních podmínek za neadekvátní. Poukázala na to, že v té době jí bylo 75 let a dle tarifu jízdného, který byl účinný od 10.12.2017, byla osoba starší 75 let zbavena povinnosti platit jízdné. Rozhodnutím Rady města ze dne [datum] byl tarif změněn s účinností od [datum] pro cestující nad 65 let věku s nárokem na přepravu za zvláštní cenu jízdného ve spojení s kupónem na 1 rok za cenu 10 Kč. Následující změna tarifu účinná od [datum] znamenala roční poplatek 500 Kč pro osoby od 65 do 74 let. Žalovaná poukazuje na to, že se tarify pro MHD mění velmi často a pro osobu jejího věku není možné je registrovat, tím spíše v době kovidové pandemie. Celou kauzu považuje žalobkyně za neúctu ke starým lidem. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že dne [datum] cestovala žalovaná vozem [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. O tom byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole ev. [číslo] který žalovaná převzala, odmítla jej však podepsat. V tomto zápisu bylo vyčísleno dlužné jízdné ve výši 16 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. A [číslo] 2021 ze dne [datum], když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení je i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno postupitelem. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. V té době byl účinný tarif jízdného a smluvní přepravní podmínky, a to s účinností od [datum]. Dle tohoto tarifu patřila žalovaná do skupiny osob nad 65 let věku s možností cestovat MHD s roční předplatní jízdenkou v ceně 10 Kč. Následně dle tarifu účinného od 01.01.2022 patřila žalovaná do skupiny osob starších 75 let, které se přepravují bezplatně, k prokázání této skutečnosti postačí předložení průkazu totožnosti (občanský průkaz, řidičský průkaz apod.) Dle tarifu účinného od 10.12.2017 hradily jízdné osoby do 70 let věku, od [datum] pak byl účinný tarif, dle kterého cestující nad 65 let věku hradil cenu ročního kuponu v ceně 10 Kč. 4. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobce podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě (jde-li o autobus), § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (jde-li o trolejbus nebo tramvaj), § 7 a § 15 písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. 5. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dopravce (rozhodnutím Statutárního města České Budějovice jako jediného akcionáře) měnil tarify jízdného v roce 2017, 2018, 2020, 2021 a 2022. Byly měněny jak věkové hranice pro zvláštní tarify jízdného, tak i podmínky jejich užívání od cestování zdarma, přes pořizování ročních kupónů za cenu 10 Kč, následně navýšenou na 500 Kč a opětovné vrácení se k původní bezplatné přepravě pro osoby nad 75 let věku. Jakkoliv v době posuzované přepravy měla žalobkyně formálně mít u sebe platný roční kupón za cenu 10 Kč, nelze odhlédnout od toho, že nejpozději v roce 2017, kdy žalovaná již překročila věkovou hranici 70 let, jí dle tehdejších přepravních podmínek a tarifu vznikl nárok na bezplatnou přepravu. Soud je toho názoru, že od té doby se mohla žalovaná domnívat, že toto právo bude mít i nadále, neboť jde o právo spojené s dosažením určitého věku. Nelze proto po ní spravedlivě požadovat, aby následně každý rok kontrolovala, zda došlo ke změně tarifu či nikoliv. Soud žalobě nevyhověl tím spíše za situace, kdy v roce 2018 došlo pouze k úpravě podmínek, za nichž bude nárok na bezplatné jízdné prokazován, tedy již nadále nestačí předložení průkazu totožnosti, ale cestující si musí obstarat průkazku a zakoupit roční kupón za symbolickou cenu 10 Kč. V neposlední řadě soud zohlednil i to, že stávající tarif se od [datum] vrátil zpět k praxi, která platila již minimálně v roce 2017 a z které žalovaná vycházela. Žalobce se mýlí, když tvrdí, že žalovaná souhlasila s dlužným jízdným a s přirážkou k jízdnému, neboť podepsala zápis o provedené přepravní kontrole. Nejen že z dokazování vyplynulo, že žalovaná zápis odmítla podepsat, ale i kdyby tak učinila, nelze z jejího podpisu dovozovat jakékoliv uznání nároku dopravce, potažmo žalobce jako postupníka vymáhané pohledávky. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když jinak plně procesně úspěšná žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala. 7. Při odůvodnění rozsudku dále postupoval soud podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a uvedl pouze zkrácené odůvodnění.