17 C 179/2022-69 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 12 699 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu (dále také jako„ Smlouva“). Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo žadatele je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci, je smlouva uzavřena a následně je odeslána na emailovou adresu uvedenou v žádosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti [právnická osoba], případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Žalovaná zaslala ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalobkyně při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že má již nějaké jiné závazky, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejích příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalované č. [bankovní účet]. Sjednány byly další volitelné služby za poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Úvěr společně s poplatky je splatný 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dnů tzv. desetiprocentním odkladem, přičemž minimální výše, kterou musí klient uhradit, aby došlo k prodloužení o 30 dnů desetiprocentním odkladem, je stanovena na částku 1 490 Kč. Tuto částku žalovaná zaplatila dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána k úhradě. Žalované byly ve dnech [datum], [datum] a [datum] účtovány náklady po 100 Kč. Dále byla žalované účtována jednorázová smluvní pokuta vypočtená jako 3% z nezaplacené jistiny; smluvní pokuta činí 300 Kč a byla účtována dne [datum]. [příjmení] 12 699 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátkou ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 489 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 300 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí předvolání k jednání spolu se žalobou byly doručeny náhradním způsobem uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud ve věci provedl důkazy předložené žalobkyní, a to výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvu, potvrzením o provedení platby výplaty úvěru, kopií občanského průkazu žalované, potvrzením o připsání částky 1 Kč na účet žalobkyně, výpisem čerpání, splátek a úhrad, sazebníky poplatků, předžalobní výzvu k zaplacení, potvrzením o odeslání SMS kódu, potvrzením o přijaté platbě a potvrzením o provedené platbě, ze kterých má za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na základě které vyplatila žalobkyně žalované na její účet částku 10 000 Kč, ze strany žalované pak byla účet žalobkyně uhrazena částka 1 491 Kč. Další platby na dluh žalovaná nezaplatila. 5. Žalobkyně nad rámec stručných tvrzení uvedených v žalobě nesdělila žádná další skutková tvrzení a nepředložila žádné důkazy k tomu, zda a jakým dalším způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalované k uzavření a řádnému splácení úvěru. Z uzavřené Smlouvy přitom vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr. 6. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tak není závislá na námitce dlužníka a soud jí tedy zkoumá z úřední povinnosti. 11. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele v