23 C 188/2022-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce jako pronajímatel bytu na drese [ulice a číslo], [obec] se podanou žalobou domáhal na žalovaném jako nájemci uvedeného bytu zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené nájemné za 4 měsíce a 4 neuhrazené zálohy na elektrickou energii v roce 2019. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaný dluží žalobci 4 nájemné za měsíce červenec až říjen 2019 a zálohy na elektrickou energii za téže měsíce v celkové výši 35 000 Kč, které se žalobci zavázal uhradit do listopadu 2020 ve splátkách po 3 000 Kč (Zjištěno z uznání dluhu na č.l. 7) 6. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] na [číslo listu] včetně dokladu o odeslání na [číslo listu]) Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí ani neprokazuje. 7. Na základě shora uvedených tvrzení (s ohledem na uznání dluhu) a listin vzal soud za prokázané, že žalovaný neplnil povinnosti nájemce hradit řádně nájemné a zálohy spojené s užíváním bytu za 4 měsíce v roce 2019 v celkové částce 35 000 Kč. 8. Právně byla věc posouzena dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, tj. podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Především pak podle § [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. S nájmem bytu byla spojena mj. povinnost hradit nájemné a další platby spojené s užíváním bytu. Žalovaný tuto však povinnost řádně neplnil. 9. Ze strany žalovaného došlo rovněž k uznání dluhu, pokud jde o dlužné nájemné a zálohy na elektrickou energii. Věc proto byla posouzena i podle § 2053 a násl. o.z., dle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný dluh uznal písemnou formou, a to co do důvodu i výše, čímž byly splněny zákonné požadavky. Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná domněnka o existenci uznaného závazku, jehož důsledkem je přenesení důkazního břemene z věřitele na dlužníka, tzn. na žalovanou. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení nic netvrdil, soud vyšel kromě předložených důkazů i ze samotných tvrzení žalobce, která tak má za prokázaná. 10. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 750 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21% DPH ve výši 1 764 Kč. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.