35 C 124/2019-762 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou (po jejím rozšíření a částečných zpětvzetích) domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k pozemkům označených ve výroku II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že jsou právní nástupkyně původně oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě, [příjmení] [příjmení], a náleží jim tak náhrada podle § 11 a 11a citovaného zákona. Původní oprávněná osoba uplatnila v zákonem stanovených lhůtách nárok na vrácení nemovitého majetku (restituční nárok), o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutími Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ 3451/92/14, č. j. PÚ 3451/92/15, č. j. PÚ 3451/92/18, č. j. PÚ 3451/92/20, č. j. PÚ 3451/92/22, č. j. PÚ 3451/92/23, č. j. PÚ 3451/92/24, č.j. PÚ 3451/92/25 Smlouvou o bezúplatném převodu restitučního nároku osob blízkých ze dne 8. 6. 2017 převedla svůj nárok na žalobkyně (vnučku a dceru). Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná vyčíslila nárok na částku 164 936,82 Kč pro každou z žalobkyň, kdy žalobkyně s takto stanovenou výší jejich restitučního nároku nesouhlasily, žalovanou opakovaně upozorňovaly na skutečnost, že pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební. Žalovaná přecenila restituční nárok na částku 3 253 656,26 Kč na každou z žalobkyň poté, co žalobkyně byly úspěšné s jejich nárokem v řadě soudních řízeních (např. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 12 C 219/2017-154 ze dne 26. 6. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 247/2018-255 ze dne 18. 1. 2018). Ačkoliv byl restituční nárok žalobkyň uplatněn již v roce 1992, do dnešního dne není plně uspokojen. Jelikož právní předchůdce žalované (Pozemkový fond ČR) postupoval ve věci žalobkyň svévolně a liknavě, domáhají se žalobkyně vypořádání soudní cestou a žádají vydání náhradních pozemků. Žalobkyně proti žalované vedly, či stále vedou, pokud jde o totožný restituční nárok, množství dalších sporů, přičemž ve všech případech soudy shledaly na straně žalované svévoli a liknavost. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nerozporuje existenci nevypořádaných restitučních nároků žalobkyň, ale zdůrazňuje, že jediným zákonem definovaným způsobem uspokojování nároků oprávněných je využití veřejné nabídky pozemků, což žalobkyně nečinily a nadále nečiní. [příjmení] veřejnou nabídku se lze domáhat vydání konkrétních pozemků pouze při prokázané liknavosti a svévoli v postupu žalované. Žalovaná nemohla postupovat liknavě, resp. nemůže být v prodlení s vypořádáním nároku žalobkyň, když ty zůstaly zcela pasivní, ani po přecenění nároku se neúčastnily žádné veřejné nabídky, přestože nabídky jsou dostačující. Naopak navzdory přecenění jejich nároku před zahájením tohoto řízení, se domáhají náhradních pozemků stále skrze soudní řízení, čímž zneužívají právo a nedůvodně zatěžují soudní soustavu. K vhodnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] pro vydání žalovaná uvedla, že se na něm nachází odkaliště [anonymizováno] [obec] a je tedy otázkou, zda tato okolnost nezamezí zemědělskému obhospodařování pozemku. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaná namítala, že je ze všech stran ohraničen pozemky ve vlastnictví třetích osob a nevede k němu přístupová cesta, je tak vysoce pravděpodobné, že při jeho obhospodařování bude zasaženo do práv třetích osob. 3. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno, když k vydání tohoto pozemku došlo nedávno v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu. 4. Prokázáno je: Žalobkyně jsou oprávněnými osobami s restitučními nároky vyplývajícími z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR jmenovaných v prvním odstavci tohoto odůvodnění, vydaných v období od září 2014 do března 2016 (nesporné skutečnosti). Nároky byly původně evidovány žalovanou v částce 164 936,82 Kč pro každou z žalobkyň (zjištěno z přehledu nároků a plnění oprávněné osoby). Žalobkyně, resp. jejich předchůdkyně s oceněním nesouhlasila a vyzvala žalovanou k přecenění nároků (zjištěno z dopisu ze dne 19. 12. 2016), když žalovaná toto odmítla (zjištěno z dopisu ze dne 16. 1. 2017). Žalobkyně se veřejných nabídek pozemků neúčastnily. V lednu 2019 provedla žalovaná přecenění restitučního nároku na celkovou částku 6 507 312,53 Kč, když jeho zůstatek ke dni rozhodování soudu činí částku 653 082,41 Kč u každé z žalobkyň. Právní předchůdkyně žalobkyň uplatnila nárok na zemědělský majetek v roce 1992. Oba žalobou požadované pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, Státní pozemkový úřad je oprávněn s majetkem státu hospodařit. Hodnota těchto pozemků činí dle posudku Ing. [jméno] [příjmení] u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] částku 171 826,27 Kč, u pozemku prac. [číslo] v k. ú. [obec] částku 163 200 Kč (nesporné skutečnosti). 5. Mezi stranami zůstalo sporné, zda se žalovaná dopustila při uspokojování nároku žalobkyň liknavosti a svévole, zda žalobkyně vyvíjely judikaturou požadovanou aktivitu a zda u pozemků, které zůstaly předmětem řízení, existují překážky bránící jejich vydání. 6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1998 způsobem uvedený v § 6 odst. 1. 7. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. 8. Podle § 11 zákona o půdě ve spojení s § 14 odst. 1, věta druhá a § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě náleží žalobci oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to právě náhradou za pozemek nevydaný v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. 9. Po provedeném dokazování je soud přesvědčen o důvodnosti žaloby. Žalobkyně se svých restitučních nároků domáhaly od roku 1992. [jméno] se veřejných nabídek pozemků neúčastnily. S ohledem na výši původního restitučního nároku by to bylo i bezpředmětné. K přecenění restitučního nároku, jeho správnému vyčíslení, došlo až v lednu roku 2019. Soud je toho názoru, že při prokázání pochybení žalované při ocenění nároku oprávněné osoby lze takové jednání označit za liknavé a svévolné. V tomto směru je judikatura jednoznačná. Je irelevantní, že se žalobkyně ani jednou nepřihlásily do veřejné nabídky, když chybně vyčíslený restituční nárok objektivně znemožňuje jeho řádné uplatnění a vymožení v rámci veřejné nabídky. Námitka žalované, že žaloba byla podána v době, kdy byl nárok již přeceněn, přesto se žalobkyně do veřejné nabídky nepřihlásily, je s odkazem na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2020 č. j. 28 Cdo 3959/2019, že po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat, aby se poté, co žalovaná po mnoha letech uznala své pochybení a přecenila restituční nárok, domáhala uspokojení přeceněného restitučního nároku formou veřejných nabídek, neopodstatněná. 10. Soud nezjistil žádné překážky bránící vydání žalobou požadovaných náhradních pozemků. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] soud vyhodnotil námitku žalované jako lichou vzhledem ke sdělení [anonymizováno] [obec], že tento pozemek ke své činnosti nepotřebuje a nemá na něm ani žádné technické zařízení. Nepřisvědčil ani námitce žalované ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], když do veřejné nabídky jsou žalovanou zařazovány i pozemky bez přístupové cesty. 11. Soud žalobě vyhověl, protože nárok žalobkyň nebyl dosud zcela uspokojen a je tak namístě, aby se žalobkyně domohly jeho uspokojení v podobě soudního rozsudku, jímž bude nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu předmětných pozemků ve vlastnictví státu. 12. Pro úplnost soud připomíná princip předvídatelného rozhodování a odkazuje na četná rozhodnutí soudů všech stupňů o témže restitučním nároku žalobkyň, které dovodily svévoli a liknavost žalované, a žalobám je opakovaně vyhovováno (rozhodnutí Okresního soudu ve [obec] č. j. 7 C 81/2021 ze dne 8. 12. 2021, rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 247/2018 ze dne 18. 10. 2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 5249/2016). 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byly plně úspěšné s požadavkem na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků, a to právě ve vztahu ke dvěma ve výroku specifikovaných. Co se týče částečných zpětvzetí žaloby ohledně pozemků, které se měly původně stát předmětem rozhodnutí, soud rozhodl dle § 142 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť je nelze klást k tíži žalobkyním s ohledem na značnou náročnost zkoumání vydatelnosti pozemků, když ani sama žalovaná ji není schopna v okamžiku doručení žaloby posoudit a prověřuje ji s pomocí dalších orgánů státu a samosprávy. Pro účely stanovení výše odměny advok