9 C 29/2022-13 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou z 19. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 2024,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 162,26 Kč kapitalizovaným za dobu do 19. 7. 2022. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnila 27. 7. 2018. Vznikla jí tak povinnost hradit televizní poplatek. Tuto povinnost nesplnila, když neuhradila poplatek za leden 2021 až březen 2022 ve výši vždy po 135 Kč, vyjma ledna 2021, kdy výše činí 134,99 Kč. Celkovou částku 2024,99 Kč neuhradila ani v dodatečné lhůtě na základě písemné výzvy žalobkyně. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 23. 9. 2022, [číslo jednací] – [anonymizováno], nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a byl předložen dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115 a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že se žalovaná v červenci 2018 přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků. Neuhradila poplatek za leden 2021 ve výši 134,99 Kč a poplatky za únor 2021 až březen 2022 ve výši po 135 Kč, celkem 2024,99 Kč, a to i přes výzvu ze 4. 4. 2022. 4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, vlastnící televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Žalovaná jako poplatník televizního poplatku porušila svoji povinnost, když neuhradila televizní poplatky za leden 2021 až březen 2022 v žalobkyní uplatněné výši 2024,99 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení s hrazením televizního poplatku a nezaplatila ho ani na základě výzvy žalobkyně se stanovením přiměřené lhůty k zaplacení dle § 10 zák. č. 348/2005 Sb., vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského, tedy příslušným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaná byla v prodlení se zaplacením televizních poplatků. 5. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalované neuhrazenou pohledávku ve výši 2024,99 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradou za dva úkony po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby, sepis výzvy k plnění), celkem tedy 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem, když uzavřel, že tyto náklady nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní, neboť pokud sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, do značné míry se vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výdejem televizních poplatků zajišťovala sama (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 3344/2012).