10 C 18/2023-118 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou spolu účastníci uzavřeli dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Částka 41 730 Kč byla zaslána na účet č. [bankovní účet] k úhradě předešlých dluhů. Částka 26 270 Kč byla dne [datum] uhrazena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek (sjednané úroky) v celkové výši 78 688 Kč, celkem tedy 158 688 Kč v 72 splátkách ve výši 2 204 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení s první splátkou, která byla splatná dne [datum] a došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum] na celkovou částku 289 341,38 Kč. Žalovaný tedy neuhradil ničeho. Žalobkyně dále požadovala i smluvní pokutu ve výši 40 000 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad ve výši 18 072 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – nemoc ve výši 36 216 Kč, zbývající část doplňkové služby [anonymizováno] – práce ve výši 36 216 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum], avšak bezvýsledně. Žalobkyně též požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. 4. Soud vyzval žalobkyni přípisem ze dne [datum] a následně i písemným poučením dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ze dne [datum] k doložení tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, to znamená, jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala svým přípisem ze dne [datum] a ze dne [datum] a soudu uvedla, že zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl dle doloženého daňového přiznání výši příjmů 781 175 Kč za rok 2021. Z tohoto žalobkyně dovodila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 65 098 Kč Náklady na bydlení uvedla žalobkyně fixní částkou 3 000 Kč, což žalovaný nikterak nerozporoval, avšak ani žalobkyně nikterak neověřila. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný splácel další dva úvěry, ale jelikož suma příjmů žalovaného byla vyšší než suma pravidelných výdajů a závazků, byl úvěr poskytnut. Dále žalobkyně uvedla, že nahlédla do centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z REPI, výpisu z registru [příjmení]. Žalobkyně měla za to, že posoudila a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v dostatečné míře, přičemž vycházela i z prohlášení žalovaného uvedených ve smlouvě. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž ve prospěch žalovaného byla vyplacena část a druhá část byla vyplacena ve prospěch předešlého dluhu. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu společně se sjednanými úroky ve výši 78 688 Kč v 72 splátkách ve výši 2 204 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný však neuhradil řádně a včas, dostal se tak do prodlení, čímž nedodržel smluvené podmínky. Žalovaná pohledávka ve výši 288 262 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 80 000 Kč, dlužných úroků ve výši 78 688 Kč, dlužné doplňkové služby [anonymizováno] – odklad ve výši 18 072 Kč, doplňkové služby [anonymizováno] – nemoc ve výši 36 216 Kč, doplňkové služby [anonymizováno] – práce ve výši 36 216 Kč, smluvní pokuty ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], žalovaný však ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. Z daňového přiznání žalovaného z roku 2021 plyne celkový příjem 781 175 Kč za rok, avšak plynou i celkové výdaje ve výši 610 940 Kč. Tudíž rozdíl mezi příjmy a výdaji, nebo-li výsledek hospodaření, je ve výši 170 235 Kč za rok. Z toho však plyne měsíční příjem cca 14 200 Kč. Žalobkyně však vycházela z měsíčního příjmu ve výši 65 098 Kč. Je zřejmé, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž je naprosto zřejmé, že osoba, která by měla příjem ve výši 65 000 Kč měsíčně a výdaje pouhých 3 000 Kč měsíčně, nemusí žádat žalobkyni o úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně již sama zjistila, že žalovaný má další dva úvěry, které splácí. Jelikož žalovaný sám neuvedl své měsíční výdaje ani tyto nebylo možno zjistit z doložených bankovních výpisů, tak žalobkyně vyšla z měsíčních výdajů v celkové výši 3 000 Kč, které by měly obsahovat i náklady na bydlení, náklady na splátky hypotéky, nájemné či příspěvek na společné bydlení či platby na ubytovně či jiné další obdobné platby, jak sama žalobkyně uvedla. Žalobkyně však tuto skutečnost nikterak neověřila a samotná výše výdajů je naprosto nepřiměřená realitě. Žalobkyně dále vyšla z podkladů zjištěných v centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, výpisu z REPI, výpisu ze [příjmení]. 7. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, shora uvedená suma mu byla vyplacena, avšak svou smluvní povinnost vrátit úvěrované peníze včetně smluvených poplatků a smluvní pokuty v případě nehrazení nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, soud prohlásil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, a to z úřední povinnosti. Žalobkyně vycházela z nesprávně vyhodnoceného daňového přiznání, tedy z nesprávné výše ročních příjmů 781 175 Kč, přičemž správná výše ročních příjmů za rok 2021 byla 170 235 Kč, jak je zřejmé z tohoto daňového přiznání. Žalobkyně dále vyšla pouze ze svého odhadu výdajů žalovaného, které nikterak neověřila. Z tohoto je naprosto zřejmé, že žalobkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy konstatuje, že žalobkyni vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce 80 000 Kč, což je výše poskytnutých peněžních prostředků, z nichž žalovaný dosud ničeho neuhradil. Dále žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyni však nenáleží nárok na zbývající část úroků či doplňkové služby [anonymizováno] či smluvní pokutu. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém je mj. uvedeno, že věřitel svým povinnostem nedostojí, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebude-li mít k dispozici objektivně doložené osobní, výdělkové a majetkové poměry. Pouhá informace, že spotřebitel není evidován v databázi dlužníků, je zcela nedostatečná. 8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě částečně vyhověl. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná. Žalovanému, který byl převážně úspěšný, však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.