16 C 263/2023-67 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 22 418 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a dále zaplatit úrok za poskytnutí prostředků sjednaný ve výši 110 % ročně, to vše v 9 měsíčních splátkách po 2 519 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Požadována je neuhrazená část jistiny a nezaplacená část úroku přirostlá ke dni zesplatnění (tzv. nová jistina) ve výši 17 312,70 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 14 216,08 Kč (998 Kč dle bodu 6.1. smluvních ujednání za prodlení žalovaného se splátkou [číslo] o délce 30 dnů (2x 499 Kč) a 3 508 Kč dle bodu 6.5. smluvních ujednání za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od [datum] do [datum], kdy byla vyhotovena žaloba), náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč dle bodu 6.2. smlouvy za splátky, u kterých se žalovaný dostal do prodlení v délce 15 dnů (3x 200 Kč) a úrok v nominální sazbě 110 % ročně z původní neuhrazené jistiny od [datum] do [datum] a od [datum] (91. den prodlení) v sazbě 8,25 % ročně dle § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 27 205 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil do zesplatnění úvěru částku 2 519 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], který žalobce akceptoval dne [datum], se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 110 % ročně, to vše v 9 měsíčních splátkách po 2 519 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 22 671 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní ujednání. Dle bodu 6.1. se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se dostal do prodlení v délce 30 dnů. Současně se dle bodu 6.2. zavázal uhradit účelně vynaložené náklady žalobce v souvislosti s prodlením splátky v délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku. V bodě 6.5. smluvních ujednání byla sjednána povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty, pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Výše smluvní pokuty činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.3 b) smluvních ujednání bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum]). Spolu s oznámením o schválení úvěru byl žalovanému zaslán splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy podepsané také žalobcem (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře). 4. Žalobce zaslal žalovanému sjednané peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč dne [datum], jak vyplývá z karty klienta. Z karty klienta se dále podává, že žalovaný zaplatil žalobci z titulu předmětné úvěrové smlouvy celkem částku 2 519 Kč dne [datum]. 5. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, jak vyplývá z jednotlivých výzev. Žalovaný byl taktéž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, dne [datum] mu ještě byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) a nahlížením do databází SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalobce dospěl k závěru, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalobce k tomu předložil pracovní smlouvu a export transakční historie, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou a dosahoval čistého měsíčního příjmu kolem 19 000 Kč. Žalobce provedl„ Hodnocení klienta“, kam zaznamenal příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 17 500 Kč. Současně se zabýval i jeho výdaji a rodinnými poměry. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný a žije u rodičů. Dále vyčíslil celkové výdaje na částku 6 660 Kč, jako součet částky 3 860 Kč představující životní minimum pro žalovaného a částky 2 800 Kč na bydlení. Žalobce vyčíslil volné zdroje označené jako rezerva (příjmy – výdaje) v částce 9 840 Kč. Žalobce dále předložil výpisy záznamů z registru SOLUS, kde nebyl vyhledán žádný záznam a NRKI, kde bylo stanoveno skóre 401, které znamená zařazení žalovaného do kategorie II., představující střední riziko. V prohlášení klientů pak žalovaný svým podpisem stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě, není proti němu vedeno žádné soudní řízení, včetně exekučního a insolvenčního. 9. Ze shora uvedených důkazů, které předložil žalobce k prokázání splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je zřejmé, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Ze shora citovaného ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Z tvrzení žalobce, z Hodnocení klienta, pracovní smlouvy a transakční historie vyplývá, že žalobce pouze prověřil příjmy žalovaného. O řádném posouzení a prověření se však v žádném případě nedá hovořit, pokud jde o výdaje žalovaného. Z Hodnocení klienta je zřejmé, že žalobce vychází z administrativní hodnoty životního minima, aniž by prověřoval skutečné výdaje. Vedle částky životního minima započítává žalobce náklady na bydlení ve výši 2 800 Kč, aniž je zřejmé, jak žalobce k této částce dospěl, navíc je zřejmé, že tato částka neodpovídá obvyklým nákladům na bydlení v posuzované době. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný písemně prohlásil, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního