16 C 312/2023-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 249 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 700 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho účet dne [datum] a byl splatný dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho.. Požadována je dlužná jistina ve výši 8 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 530 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl na základě smlouvy ze dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 8 700 Kč. Tato částka byla žalovanému zaslána na jeho účet uvedený ve smlouvě v den uzavření smlouvy, jak vyplývá z Přehledu bankovních transakcí. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného především na základě údajů sdělených mu k jeho výzvě žalovaným. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v dostupných registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, hledaných osob apod.). Následně provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky a v této souvislosti odkázal na [anonymizováno] metodiku posouzení úvěruschopnosti a na výpis o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud z listiny s názvem [anonymizováno] – Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti zjistil, že v ní žalobce mj. deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je zcela v souladu se zákonnými nároky, dále popisuje interní pravidla závazná při posuzování úvěruschopnosti, získávané informace a samotný průběh posuzování úvěruschopnosti. Soud konstatuje, že tomuto materiálu v tomto ohledu nelze nic vytknout. Pokud by žalobce ověřoval úvěruschopnost žadatelů o úvěr deklarovaným způsobem, pak by nepochybně splnil zákonné předpoklady požadované zejm. shora citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však konstatuje, že žalobce v řízení neprokázal, že tak skutečně činí. Byl soudem vyzván, aby k tomu předložil důkazy, žalobce však na výzvu nereagoval a jednání, které bylo ve věci nařízeno se nezúčastnil. Řádné posouzení nevyplývá ani z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že žalobce vyšel z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26 202 Kč, z měsíčních výdajů na půjčky v částce 6 000 Kč, na bydlení v částce 3 500 Kč, z dalších nezbytných výdajů ve výši 500 Kč a ze zbytných výdajů ve výši 500 Kč. Žalobce vypočetl minimální výdaje na částku 6 970 Kč a disponibilní příjem v částce 17 200 Kč. Není snad potřeba polemizovat nad tím, že výdaj na bydlení v částce 3 500 Kč spolu s dalšími nezbytnými výdaji v částce 500 Kč neodpovídá realitě. Pochybnosti vzbuzuje i částka disponibilních příjmů ve výši 17 200 Kč při zohlednění minimálních výdajů vypočtených žalobcem v částce 6 970 Kč, měsíčních výdajů na půjčky v částce 6 000 Kč a příjmu 26 000 Kč. Z přehledu však vůbec není zřejmé, z jakých dokladů žalobce získal další uvedené veličiny, a pokud je získal od žalovaného, zda tyto dále ověřoval. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, jak vyplývá ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovaným žalobci formou uhrazených splátek. Žalobce sám tvrdí, že žalovaný neuhradil žalobci ničeho. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zcela uhradil či že jinak zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, na nařízené jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Proto nemohl být soudem poučen o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši dlužné jistiny. 7. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu výzvou ze dne [datum], ve které stanovil třídenní lhůtu k plnění. S ohledem na ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb (zjištěno z poštovního podacího lístku ze dne [datum]) došla třetí pracovní den po odeslání a marným uplynutím lhůty k plnění nastalo prodlení žalovaného. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 71% (k příslušenství se nepřihlíží), tomu odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 29 %. Žalobci tedy náleží náhrada ve výši rozdílu těchto procentuálně vyjádřených částek. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek.. Celková výše nákladů žalobce je ve výši 2 252 Kč, 42% této částky pak činí 946 Kč, jak uvedeno ve výroku III.