16 C 42/2023-15 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 481 732,49 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky. Žalobce žalované zřídil a vedl účet stavebního spoření a dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 500 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 246 Kč, vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Zároveň se zavázala k měsíční splátce povinného spoření ve výši 1 121 Kč, která se považuje za zaplacenou připsáním na vkladový účet stavebního spoření, a to také vždy do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala splácet nejen jistinu úvěru, ale též úrok ve výši 5,39 % ročně, úrok z prodlení, poplatky, smluvní pokuta, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostala se tak do prodlení. Žalobce proto využil svého práva sjednaného v úvěrových podmínkách odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení poskytnuté jistiny včetně příslušenství. Jelikož žalovaná neuhradila žádnou splátku za měsíce listopad 2021 - březen 2022, využil žalobce svého práva a prohlásil celý úvěr za splatný ke dni [datum], neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením více než dvou splátek. Žalovaná tak s ohledem na výše uvedené dluží žalobci částku ve výši 478 632,49 Kč, poplatky ve výši 3 100 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 24 704,13 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 478 632,49 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Skutková tvrzení učiněná v žalobě vyplývají ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne [datum], z podmínek pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám ze dne [datum], z konečného výpisu z účtu stavebního spoření č. [bankovní účet] z [datum], ze dvou dokumentů označených stav účtu ke dni odstoupení - [datum], z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]. Z nich má soud za prokázané, že na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách ve výši 2 246 Kč. Zároveň se zavázala k měsíční splátce povinného spoření ve výši 1 121 Kč. Žalovaná však úvěr a spoření řádně nesplácela, proto žalobce využil svého oprávnění dle smlouvy a celý úvěr zesplatnil. Tím se stal celý nesplacený úvěr splatným ke dni [datum]. Z dopisů ze dne [datum], [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Dne [datum] jí byly ještě zaslány předžalobní upomínky. 4. Žalovaná nenabízí skutková tvrzení ani důkazy o byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce nárok žalobce vychází z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek. 7. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci vůči takovému postupu neměli námitek a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 a § 115a o. s. ř.).