16 C 83/2023-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 396 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce dne [datum] uzavřel se žalovaným jako podnikatelem smlouvu nazvanou jako Smlouva o umístění reklamního předmětu [číslo] (dále jen„ reklamní smlouva“), na základě které si žalovaný od žalobce vypůjčil do své provozovny Restaurace [obec] na adrese [adresa] (dále jen,,provozovna“) reklamní předměty z majetku žalobce. Jelikož došlo k zániku reklamní smlouvy ve smyslu čl. IV., písm. g) této smlouvy, byl žalovaný povinen vrátit veškerý žalobcem zapůjčený majetek. Jelikož žalovaný neposkytl žalobci součinnost a nevrátil mu reklamní předměty, vyčíslil žalobce žalované v souladu se smluvním ujednáním stran její zůstatkovou hodnotu jako škodu. Na vzniklou škodu ve výši 24 396 Kč byla žalovanému žalobcem vystavena faktura [číslo] se splatností [datum]. Žalovaný žalobci na vzniklý dluh dosud neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Skutková tvrzení učiněná v žalobě má soud za prokázaná ze smlouvy o umístění reklamního předmětu [číslo] z dodacího listu ze dne [datum], z předávacího protokolu ze dne [datum], z výzvy k navrácení majetku ze dne [datum], z výzvy k náhradě vzniklé škody ze dne [datum] a z faktury [číslo]. Z nich má soud za prokázané, že žalobce na základě shora uvedené smlouvy uzavřel se žalovaným dne [datum] reklamní smlouvu. V souladu s touto smlouvou přenechal žalobce jako půjčitel žalovanému coby vypůjčiteli vymezený předmět výpůjčky k dočasnému bezplatnému užívání. V článku V. reklamní smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předmět výpůjčky nejpozději do 14 dnů od zániku reklamní smlouvy. Současně bylo v č.l. IV. sjednáno, že reklamní smlouva zaniká zánikem práva vypůjčitele užívat provozovnu uvedenou v této smlouvě, k čemuž došlo ke dni [datum]. Žalovaný svou povinnost vrátit veškerý zapůjčený majetek nesplnil. Fakturou [číslo] znějící na částku 24 396 Kč se splatností dne [datum] žalobce v souladu s reklamní smlouvou vyúčtoval žalovanému náhradu škody za nevrácené předměty. Ten ani přes výzvu žalobce na výše uvedený dluh ničeho nezaplatil. 4. Žalovaný nenabízí skutková tvrzení ani důkazy o další byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce soud posoudil věc jako smlouvu o výpůjčce a nárok žalobce tak vychází z ustanovení § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 1970 o.z. dle smluvně sjednané výše úroků z prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 202 Kč a paušální náhrada za dva úkony (výzva k plnění, sepsání žaloby) po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci vůči takovému postupu neměli námitek a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 a § 115a o. s. ř.).