17 C 8/2023-80 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 31 555 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] mezi žalobkyní a žalovanou uzavřenou dne [datum] distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila o žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to do databází vedených [právnická osoba], dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Žalobkyně nahlédla na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjem a výdaje. Úvěr byl žalobkyni vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne [datum] ve výši 7 500 Kč, dne [datum] ve výši 6 500 Kč, dne [datum] ve výši 5 500 Kč, dne [datum] ve výši 3 000 Kč a dne [datum] ve výši 2 500 Kč. Žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dnů, splatnost úvěru nastala tedy dne [datum]. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 3 125 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 29 980 Kč (ve skutkových tvrzení uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně). 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno náhradním způsobem uložením na poště. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalované, Souhlasem se zpracováním osobních údajů, Sazebníkem, přehledem příjmových transakcí, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli úvěru, autorizací ověření totožnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], výpisem z běžného účtu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná dálkovým způsobem uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které jí převodem na účet žalobkyně poukázala částku celkem 25 000 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že celkový počet členů ve společné domácnosti je čtyři, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem jsou tři, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 0 Kč, výše ostatních zbytných výdajů činí 10 000 Kč, výše ověřovaného čistého měsíčního příjmu je 17 223 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 24 000 Kč. Žalovaná je poživatelem invalidního důchodu prvního stupně s výší důchodu 8 223 Kč. 5. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Žalobkyně soudu nedoložila, na základě jakých podkladů právní předchůdce žalobkyně zkoumal výši žalovanou uvedených příjmů domácnosti, výši měsíčních výdajů, s jakým výsledkem nahlédla do veřejně dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 10. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z