25 C 165/2023-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 17 184 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku žalobkyni za dobu, po kterou bylo vozidlo, jehož je žalovaný vlastníkem, provozováno v rozporu s ust. § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění v rozhodné době. 2. Proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor doručený soudu dne [datum], v němž uvedl, že vozidlo, kterého se spor týká, bylo v žalovaném období prodáno novému majiteli na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaný k podanému odporu připojil. 3. V návaznosti na sdělené údaje a předloženou kupní smlouvu [číslo] vztahující se k převodu vlastnického práva k vozidlu [registrační značka] ze dne [datum] z prodávajícího – žalovaného na nového kupujícího vzala žalobkyně žalobu co do uplatněného dílčího nároku [číslo] na zaplacení částky 11 025 Kč s příslušenstvím zpět, a to podáním doručeným soudu dne [datum], když lze mít za prokázané, že žalovaný nebyl vlastníkem tohoto vozidla v předmětném období od [datum] do [datum], není tedy možné po něm požadovat zaplacení příspěvku nepojištěných podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. 4. Předmětem řízení tak zůstal uplatněný dílčí nárok žalobkyně [číslo] na zaplacení částky 5 859 Kč s příslušenstvím vztahující se k jinému vozidlu. 5. V době podání žaloby však byl i ohledně předchozí částky 11 025 Kč s příslušenstvím návrh podán důvodně, když před podáním žaloby žalobkyni nebyly známy žádné okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek vůči žalovanému. Žalobkyně z výpisu z registru silničních vozidel zjistila, že vlastníkem a registrovaným provozovatelem předmětného vozidla je v příslušném registru zapsán žalovaný. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše uvedenou domněnku ohledně vlastnictví k předmětnému vozidlu žalovaný nevyvrátil. Soud proto při úvaze o náhradě nákladů tohoto řízení ve vztahu k té části žaloby, ohledně níž bylo řízení zastaveno, vycházel z ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo v návaznosti na chování žalovaného po zahájení tohoto řízení, kdy teprve po podání žaloby žalovaný předestřel skutečnosti výše uvedené ohledně prokázání vlastnictví předmětného vozidla. 6. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 7. Z výzvy k úhradě a upomínek adresovaných žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl v níže uvedené době provozovatelem motorového vozidla [registrační značka]. Ve vztahu k uvedenému vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] smluvně uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedená skutková tvrzení žalobce již žalovaný nerozporoval. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo žalovaným provozováno v rozporu s již výše citovaným ustanovením § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb. Žalobkyně oprávněně požaduje též zaplacení částky 300 Kč coby nákladů za upomínání. Žalovaný žalobkyni na celkovou dlužnou částku 6 159 Kč ničeho ani zčásti neuhradil. Nárok žalobkyně na úhradu příspěvku za dobu, po kterou bylo předmětné vozidlo žalovaného provozováno v rozporu s výše citovaným zákonným ustanovením se opírá o ust. § 4 odst. 1 zákona číslo 168/1999 Sb. 8. Soud návrhu ve zbývající části jako plně důvodnému vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky, kde bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. 9. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za užití § 146 odst.2, věta druhá o.s.ř. (jak argumentováno výše), podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst.1, písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě odlišují jen co do údajů o žalovaných, žalované částce, stručného popisu skutkového děje. Tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb. dále odměna za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu) ve výši 1 820 Kč/úkon dle § 14b odst.3 ve spojení s § 7 citované vyhl., 3 režijní paušály po 100 Kč a 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13odst.1 ve spojení s § 14b odst.5, písm. a), b) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst.1, písm. a) a odst.3 AT, náhradu cestovních výdajů za cestu právního zástupce k jednání soudu (Praha - České Budějovice a zpět – celkem 294 km) ve výši 2 125 Kč dle § 13 odst.4 AT a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. 10. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku v rozsahu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.