30 C 299/2023-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 35 482,15 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] čerpaného ve výši 60 194,15 Kč se splatností [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nereagoval ani na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] (později [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovaný mohl čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s úrokem 10,5 % měsíčně a RPSN 231,39% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 11% nesplaceného úvěru společně s úrokem nebo 1000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po registraci zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Po údajném prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konečné úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 4. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že čerpal dne [datum] částku 25 000 Kč, dne [datum] částku 10 0000 Kč a dne [datum] částku 22 000 Kč, tj. celkem 57 000 Kč. Žalovaný žalobci na splácení úvěru uhradil postupně celkem částku 83 152,85 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni podle § 1879 o.z., která se tak stala novou věřitelkou žalovaného, a je ve věci aktivně legitimována. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o revilvingovém úvěru a své povinnosti z ní si splnil, když žalovanému poskytl možnost čerpat úvěr (ne v částce 60 194,15 Kč, jak je chybně uvedeno v žalobě), ale v částce 57 000 Kč Částku 60 194,15 Kč žalobkyně podle výpisu z účtu eviduje jako celkovou dlužnou částku (včetně různých poplatků a úroků) k 30. 3. 2023. Žalobkyně v žalobě neuvedla, jak došla k dlužné částce 35 482,15 Kč, která ani z výpisu nevyplývá. Každopádně dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru pod hrozbou neplatnosti smlouvy. Žalobkyně pouze ve formulářové žalobě obecně uvedla, že žalovaný byl údajně lustrován v databázích SIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, aniž by uvedla konkrétní zjištěné skutečnosti o jeho osobě. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla dále ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činilo v té době 3 410 Kč. Půjčka byla poskytována tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalobkyně ale ani k výzvám soudu neuvedla konkrétní zjištěné skutečnosti ohledně žalovaného (zejména jeho příjmy a výdaje), které by tyto kritéria naplňovaly, ani v tomto směru nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před uzavřením smlouvy byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, smlouva je tedy neplatná, a žalovaný byl povinen pouze vrátit poskytnutou částku bez dalšího příslušenství. Vzhledem k tomu, že si půjčil celkem částku 57 000 Kč a podle výpisu z účtu na splácení úvěru zaplatil 83 152, 85 Kč, není již ničeho dlužen. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého náleží náhrada nákladů řízení úspěšnému žalovanému, žádné mu však nevznikly, neboť se řízení nezúčastnil.