9 C 29/2023-59 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou z [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 120 000 Kč a 15 840 Kč s úroky z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s ní jako vydlužitel uzavřel [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal vrátit jí do [datum] částku 150 000 Kč s 10% úrokem z částky 150 000 Kč od [datum] do zaplacení. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,3 % z dlužné částky, žalovaný uhradil pouze [datum] částku 30 000 Kč. 2. Žalovaný žádal o moderaci smluvní pokuty pro její nepřiměřenou výši. K jeho námitce o neprokázání poskytnutí zápůjčky, kdy učinil nesporným pouze, že žalobkyni [datum] zaslal 30 000 Kč, žalobkyně uvedla, že mu poukázala 150 000 Kč dle smlouvy na účet č. [bankovní účet] a že jí [datum] na výzvu k zaplacení dluhu zaslal SMS, že pošle první část dluhu a [datum] SMS, že„ na tom pracuje“. 3. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení učinil soud následující skutkové a na jejich základě právní závěry. 4. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 150 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] do 5 dnů od podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni zápůjčku ve stejné výši do [datum] a zároveň jí uhradit úrok ze zápůjčky ve výši 10 % ročně. Pro případ neuhrazení uvedených částek do [datum] se zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky do zaplacení. (smlouva o zápůjčce z [datum]) 5. Žalovaný uhradil žalobkyni [datum] částku 30 000 Kč (nesporné) Zbývající část žalobou uplatněného nároku jí neuhradil. (nesporné) 6. Podle § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plní-li dlužník zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný v okamžiku plnění částky 30 000 Kč žalobkyni sdělil nesouhlas s výší celkové pohledávky, že by zpochybňoval celkovou pohledávku ve výši 150 000 Kč. Pak se má za to, že uznal i zbytek dluhu vůči žalobkyni. 7. Byla tedy založena vyvratitelná domněnka, dle které se má za to, že závazek v době uznání trval, důkazní břemeno ohledně neexistence závazku tak spočívalo na žalovaném, zpochybnil-li poskytnutí celé částky 150 000 Kč. V procesní rovině se vyvratitelná domněnka odráží v § 133 o.s.ř, dle kterého skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka připouštějící důkaz opaku, má soud za prokázanou, nevyšel-li v řízení najevo opak. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 180/2003, 33 Cdo 3496/2011) 8. V dané věci žalovaný nejprve popřel, že by mu žalobkyně poskytla celou částku 150 000 Kč, následně ale po provedení důkazu výpisem z jeho účtu č. [bankovní účet], z něhož vyplývá, že na něj byla [datum] připsána částka 150 000 Kč zaslaná žalobkyní z jejího účtu s tím, že platba byla označena jako zápůjčka, poskytnutí celé částky 150 000 Kč žalobkyní přestal zpochybňovat. 9. V řízení tak nejenže nevyšel najevo opak ohledně skutečnosti, jíž svědčí vyvratitelná domněnka, ale naopak skutečnost, jíž svědčí, byla prokázána a následně již žalovaným ani nebyla zpochybňována. Je tedy namístě jednoznačný závěr, že žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce z [datum] poskytla dne [datum] částku 150 000 Kč. 10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného výzvou z [datum] doručenou mu [datum] k úhradě 120 000 Kč a smluvní pokuty 0,3 % denně z aktuálně dlužné částky od [datum] do zaplacení. (výzva z [datum], dodejka) Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobou uplatněný nárok neuradil. 11. Žalobkyně předložila výpis své SMS komunikace s žalovaným ohledně komunikace o úhradě dluhu včetně její částečné úhrady ve výši 30 000 Kč dne [datum], z níž se podává snaha žalovaného o oddálení úhrady dluhu. 12. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému dohodnutou peněžitou zápůjčku ve výši 150 000 Kč a žalovanému povinnost zapůjčenou částku žalobkyni vrátit do [datum] a zároveň povinnost zaplatit jí sjednaný úrok ve výši 10 % ročně. 13. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, když žalovanému poskytla dohodnutou částku 150 000 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, když jí vrátil pouze 30 000 Kč dne [datum]. Žalobkyně tedy vůči němu má neuhrazenou pohledávku na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 120 000 Kč. 14. Zároveň žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dohodnutý úrok ve výši 10 % ročně z poskytnuté zápůjčky platně sjednaný dle § 2392 o. z. Povinnost žalovaného k zaplacení úroku přitom trvá i po uplynutí dohodnutého data splatnosti zápůjčky, a to až do vrácení zapůjčené jistiny. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení úroku důvodně. 15. Pro případ prodlení žalovaného se splněním povinnosti ze smlouvy o zápůjčce byla platně sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. o. z. ve výši 0,3 % z dlužné části za každý den prodlení. 16. Smluvní pokuta byla sjednána tak, že její výše je plně závislá na době porušování smluvní povinnosti žalovaným. Pak pro posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty je rozhodná toliko výše její denní sazby, nikoli její konečná výše závisející na délce prodlení, když ale v daném případě ani uplatněná vyčíslená výše smluvní pokuty vzhledem ke krátké době prodlení sama o sobě nijak nenasvědčuje nepřiměřenosti smluvní pokuty (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2757/2019). 17. Sjednanou denní sazbu smluvní pokuty 0,3 % z dlužné částky nelze považovat za nepřiměřenou. Konstantní judikatura tak, jak uvedla žalobkyně, shledala přiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně, tedy převyšující výši denní sazby smluvní pokuty sjednané účastníky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4784/2008, sp. zn. 33 Cdo 2665/2020). Nejvyšší soud konstatoval, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně obecně (bez přihlédnutí k okolnostem případu) nepřekračuje účel sankce spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2665/2020), a v dané věci nejsou dány, a žalovaným ostatně ani nebyly tvrzeny, žádné zvláštní konkrétní okolnosti, které by měly v daném konkrétním případě vést k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Naopak při posouzení výše zajištěné pohledávky a výše smluvní pokuty lze smluvní pokutu považovat jednoznačně za smluvní pokutu přiměřenou. 18. Nebylo tak možno přisvědčit žalovanému, že by se v daném případě jednalo o smluvní pokutu nepřiměřenou. Soud proto nepřistoupil k její moderaci dle § 2051 o. z. 19. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel žalobkyni má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku v uplatněné výši, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 20. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobkyni přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 56 450,40 Kč, která je tvořena náhradou na zaplacený soudní poplatek ve výši 6 792 Kč, odměnou za šest úkonů právní služby po 6 540 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření k vyjádření žalovaného, účast při dvou jednáních soudu) a náhradou hotových výdajů za šest úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhradu za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátce DPH. 21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Žalovaný uvedl, že jeho roční příjmy v roce 2022 činily 95 000 Kč. Z jím předloženého daňového přiznání vyplývá, že jeho celkové příjmy v roce 2022 činily 243 000 Kč a výdaje 117 300 Kč, rozdíl tak činil 125 700 Kč. Nelze však uzavřít, že by žalovaný i z takto proti jeho tvrzení vyššímu příjmu mohl hradit splátky v navrhované výši 20 000 Kč, ani ve výši výrazně nižší. Předpokladem k uložení povinnosti k plnění ve splátkách přitom ale je schopnost účastníka dluh ve splátkách uhradit. Žalovanému nebyla poskytnuta ani delší lhůta plnění. O podání žaloby věděl od [datum], kdy mu byl doručen platební rozkaz. Od té doby měl dostatečný čas k alespoň částečnému plnění na dluh, žádné plnění však neposkytl. Další oddalovaní uložení povinnosti k hrazení celého dluhu soud shledal nedůvodným.